Praha proměněná

Jedním z důvodů, proč se tak ráda vracím do Anglie, je ten, že v Čechách, a to i v Praze, chcíp pes, co se týče nakupovacích možností. Zní to ode mě možná zvláštně, vzhledem k mé životní filozofii a momentálním předsevzetím, ale to je právě to, že když už něco kupuju, tak chci mít krásné a něčím unikátní věci, v poctivé kvalitě, za solidní cenu, pokud možno věci přírodní, čím dál tím víc mě lákají výrobky veganské, bez palmového oleje, netestované na zvířatech, nezpůsobující jim újmu, a podobně. No a shánějte něco takového po Václaváku…

Takže mě v posledních dnech při trajdání centrem velice příjemně překvapilo, jak se Praha za poslední řekněme dva roky proměnila a co všechno se tu už dá sehnat.

Zaprvé to jsou bioobchody, farmářské krámy a specializované lahůdky z různých zemí. V tomto směru Scuk vážně nelhal (nicméně je dost na prd, že už na něm nemám možnost daný podnik ohodnotit a napsat k němu – alespoň pro svou vlastní potřebu nějakou krátkou recenzi), nejen Vinohrady jsou teď přímo napěchované možnostmi a zrovna v Biu na Bělehradské se mi podařilo nakoupit jak všelijaké veganské pomazánky, tak sýry Veganline a Violife, na něž jsem si brousila zuby už několik měsíců, tedy asi od té doby, co jsem o nich slyšela od Modrého Veganského Prasátka (ta holka je skvělá, mimochodem! Blog trochu prázdný, ale YT videa parádní). Sehnala jsem tam taky jí doporučované máslo Alsan, mají tam Tavenýry, seženete tam i lahůdkové droždí, různá koření, bio čistící prostředky na domácnost, a taky veganské barvy na vlasy, které někdy rozhodně musím zkusit. Podle internetu by tam měli mít i veganský parmezán, ale na ten jsem si upřímně nevzpomněla, takže nevím, jestli byl i na prodejně.

Další skvělý krámek, kam už chodíme s panem M. nějaký ten pátek, ale zrovna ho rozšířili, je Vita Mare nad Muzeem, kde mají všelijaké zdravé věcičky od čajů, poctivých sirupů, pastilek a vitamínů přes různé zdravé soli (včetně černé, našeho nejnovějšího objevu) a sladidla (dělám si zálusk na vanilkovou stévii do kafe) až po superpotraviny, goju, veganské medíky atd.. Tady jsme sehnali třeba taky Dračí krev, což zní tak hustě, že to prostě musíte mít a je jedno, co to je 😀 (zvlášť jako potteromaniak oceníte možnost jít do krámu a bez uzardění a podivných pohledů si poručit lahvičku něčeho takového).

Rostlinná mléka s oblibou nakupuju v DMku, kterých je tu taky požehnaně, mají velký výběr a vždycky nějaké slevy. Mají tam samozřejmě i jiný zdravě potravinový sortiment, ale obvykle odtamtud nic nepotřebuju.

A co víc, samozřejmě nejen sortiment tohohle druhu je teď příjemně rozšířený, i jiné věci už vím, kde nakupovat.

Na Spálené si například nenechám ujít prodejnu Chez Amiz s řeckými a jinými středomořskými potravinami, kde například nelze nekoupit živé datle. Byli s nima i v televizi a pan prodavač je hrozně milý týpek 🙂

Hned o kousek vedle u jedněch ťamanů s kufry a kdečím dalším seženete barevná tužidla Elyséé, což je tedy úplně z jiného soudku, ale co o nich tuhle psala Sarush Ef, nešlo mi to z hlavy 🙂 Dám vědět, co mi to udělalo na vlasech, jakmile vyzkouším 😉

Za zmínku pak pro mě osobně stojí i nemálo krámů s právě těmi kufry, jelikož si zrovna budu muset nějaký koupit. Nejvíc mě zaujal jeden naproti bývalému Krakatau Na Příkopech, a pak několik v Palladiu, kde mají naštěstí zrovna všude příhodně slevy. No, uvidím, jak pochodím, až to všechno pochodím 🙂

V neposlední řadě si ještě musím zaznamenat, že právě v Palladiu, konkrétně v Luxoru, měli nejkrásnější papírové sáčky a přáníčka, až zas budou nějaké narozeniny a tak, a ta samá přáníčka měli vlastně taky na Floře, když nad tím přemýšlím.

Pak máte v Palladiu samozřejmě Lush, kde jsem sice dnes peníze nenechala, ale zato jsem dostala v rozkošné maličké dózičce vzorek kondicionéru zdarma – nejen kvůli cestovním a organizačním choutkám na malých dózičkách, lahvičkách a piksličkách naprosto ujíždím.

A na spodním patře, někde pod Lushem, jsem si nemohla pomoct, abych neočumovala různé čokoládové laskominy Valentýnské tématiky. Je to ještě daleko, Valentýna neslavím, a navíc tu ani nebudu, ale kdybych slavila, tak bych šla asi browsit tam, a případně ještě do Albi a Tchiba.

Ovšem největší perlou našeho bloumání bylo dnešní zjištění, že v Praze otevřeli hned dvě prodejny našeho (hned po Poundlandu a Primarku) nejoblíbenějšího v Anglii objeveného obchodu s názvem Tiger a ta jedna je přímo dole na Václaváku! 🙂

Tiger je pro nás naprosto zamilovaná záležitost z Brightonu, nikdy si ho při jeho návštěvě nenecháme ujít a vždycky se tam najde milion věcí, do nichž se prostě musíte zamilovat a díky nimž vám začne připadat, že svět zase začíná dávat smysl a být nádherným místem k žití. Je to taková lepší, umělečtější a osobitější verze Ikey, co se týče domácích potřeb, vychytávek, věcí na tvoření, párty doplňků, trochu i do papírnictví (například krásné a přitom jednoduché zápisníky z bambusového papíru), něco koření a vyloženě pěkných originálních potřeb do kuchyně, no prostě sháníte-li někomu nějaký dárek a nevíte, coby, tak můžu Tiger jedině doporučit. Nejspíš odejdete i s dárkem pro sebe samé, i kdyby to byl jen nějaký pěkný medík nebo lepená sezamová placka či eko čokoláda. I ty dobroty mě tam hrozně baví. A příjemným bonusem jsou i zaměstnanci, kteří byli tady v Praze stejně milí a atlernativno-úžasní jako ti v Brightonu, čímž má člověk právě taky pocit, jako by byl zase v Anglii. Je to takový další milý podnik, kam zajít lovit příjemnou „alternativní“ atmosféru, když už vás nebaví Lush a vůbec máte plné zuby nevraživých Čechů.

Odolala jsem dnes asi deseti různých svodům a poddala se tedy jen nákupu pro maminku, která miluje jednu mou tyrkysovou misku, dovezenou právě z Poundlandu, a za níž jsem jí teď našla její vlastní a mnohem lepší náhradu – měli tam totiž ty téměř stejné misky, a to v několika barvách včetně světle zelené, do níž má laděný pokoj. Tak jsem jí koupila hned dvě a asi vám nemusím říkat, že měla druhé Vánoce a já vlastně taky 🙂

Samozřejmě tím nechci naznačovat – než někdo začne mít nápady – že beru Českou Republiku najednou nějak hrozně na milost nebo že se najednou zblázním a už nechci cestovat 😉 (úplně mimochodem, v jednom iShopu na těch Příkopech jsme dneska potkali Okamuru, což byla docela sranda, vzhledem k tomu, že před pár dny jsme zrovna koukali na kus Šlágru, kde byl, a pan M. ho má dost rád) Mám ale prostě dobrý pocit z toho, že se tu ty možnosti konečně tak rozjely. Skoro se mi nechce věřit, jak dlouho jsme po tom městě chodili, a to jsme obešli jen takové celkem jednoduché kolo, objevila jsem toho ale tolik, že představa léta stráveného doma mě začala bavit ještě víc. To bude život! Nemůžu se dočkat.

Teď teda ještě ten Primark a Poundland, kdybych mohla prosit. S oblečením je to tu pořád stejná tragédie.