Praní polštáře, vlasové produkty a další tipy

Občas zkouším různé věci, různé hacky nebo výrobky, a málokdy si zaznamenám, jak to vlastně šlo. Jsem v tomhle hrozná. Zčásti je to asi proto, že jsem nikdy nechtěla mít takový ten blog plný recenzí (nebo spíš že nesnáším to slovo „recenze“), převážně je to ale spíš lenost a neschopnost dotahovat věci do konce.

Nejvíc je to vidět na faktu, že za celých asi patnáct let, co si barvím hlavu, jsem si nebyla schopná vést pořádný žurnál o tom, které barvy a značky jak fungují a které jsou tedy vlastně nejlepší. To znamená, že kdykoli potřebuju novou barvu, vlezu do drogerie a vezmu prostě to, co se mi zrovna líbí podle obalu či ceny, nebo co mi připadá povědomé 😀 Což je ostuda.

Abych k sobě nebyla nefér, nezapomínám na to pořád – třeba jsem už několikrát zmiňovala mýdlové ořechy, s nimiž jsem zatím spokojená, a ze starších témat jsou tu rozhodně vždycky recenze na věci od Lushe (chystá se další) a někdy i další důležité věci, které mi příjemně vylepšují život. Ale nejsem konzistentní a někdy se tak ohlédnu zpět za tím vším, co jsem už vyzkoušela a na co jsem přišla, a zlobím se na sebe, hlavně proto, že si toho půlku nepamatuju. A kdo chce pořád dělat stejné chyby?

Takže dneska si to zapíšu – zapíšu si, na co jsem přišla nebo co jsem se rozhodla vyzkoušet v posledních pár dnech.

A začnu praním polštářů. Jasně, hrozně dramatický zážitek, o kterém rozhodně musíte slyšet, jen se mi smějte. Jenže vzhledem k mému životnímu stylu se neustále znovu dostávám do situací, kde mi někdo naservíruje bydlení v určitém stavu, a poraď si. Často se s tím pojí poměrně proleželé matrace, povlečení z minulého století, nepraktický nábytek, díky němuž se mi okamžitě začne hrozně stýskat po naší Ikeou vybavené domácnosti, a taky třeba žluté polštáře.

Před nějakou dobou jsem na YT zahlédla video (nebo spíš videa; nesnáším, jak lidi mají pořád potřebu natáčet tyhlety „objevné“ návody na to, co už natočilo padesát tisíc lidí před nimi) o tom, jak se dá vyprat jakýkoli polštář. Pokud jste jako já, nejspíš žijete v přesvědčení, že polštáře se neperou nebo že se musí donést do čistírny, kde s tím za spoustu peněz provedou nějakou magii a najednou je to bílé. No, nevím, jak je to s tou spoustou peněz, ale podle těchto návodů se dají všechny polštáře vyprat stejnou jednoduchou metodou. Nebudu se pouštět do toho, jestli je pro péřový polštář takové zacházení úplně to nejlepší, a nejsem si úplně jistá, jestli bych se odvážila udělat to s polštářem vlastním (respektive co by na to řekla maminka :D), ale víte co – tadyty polštáře nejsou moje a byly tak extrémně jeté, žluté a slisované, že to už horší být stejně nemohlo, tak proč to nezkusit.

A ono to fungovalo. Dokonce i bez boraxu, o němž se většina návodů zmiňuje. Dala jsem tam prášek, dávku Oxi Actionu a tak čtvrt hrnku bělidla, zkusila jsem to zatím na jednom polštáři a vybělilo ho to poměrně znamenitě. Ne že by vypadal úplně jako nový, ale je to obrovský rozdíl, žádné mapy, voní, a sušička ho znamenitě načechrala. Bohužel jsem ho musela vytáhnout dřív než byl úplně suchý, takže ho ještě dosušuju u topení a zatím tedy nevím, jak dobře se na něm bude ležet, ale zatím jsem spokojená a přijde mi až bizarní, že jsem to nikdy nezkusila udělat předtím. Ale to je prostě to, že jsem se bála, že tím ten polštář nějak zničím nebo co. No, popojedem – v průběhu týdne hodlám využít každou volnou hodinku, kdy tu madam šéfová nebude, a prát polštáře. Máme jich totiž poměrně dost, a sice je nepoužíváme všechny, ale proč je nemít čisté jen tak pro případ – dřív nebo později určitě budeme mít hosty.

Jedna otázka je, jak by ten polštář vypadal, kdyby tou sušičkou vůbec neprošel – protože tu my třeba nemáme a nemám ji ani doma u rodičů – ale tím se budu zabývat, až to budu muset řešit. Myslím, že by to pořád bylo lepší, než ho mít slisovaný a nevypraný, a určitě se dá slušně rychle usušit třeba i na topení.

Další věc, co si musím nutně zapsat, je barva na vlasy, tedy aspoň ta aktuální. Protože si to nepíšu, nejsem si jistá, kolikrát jsem ji už použila a byla s ní spokojená, ale vím, že párkrát určitě ano, a je to Color Vibrance od Superdrugu – Ravishing Red. Jediné, co jí můžu vytknout, je, že mě dnes trochu kousala – ale mohla jsem mít na hlavě pár strupů – a pan M. si stěžuje, že tím pak smrděl celý byt (já nevím, upřímně to už asi nevnímám a navíc dřív barvy smrdívaly tisíckrát víc, takže mi to tak u těch moderních nepřijde :D), ale chytla krásně a je v lahvičce, což je sice na prd z ekologického hlediska, ale pro pana M. je to mnohem pohodlnější.

Dál se už nějakou dobu sháním po ochraně proti teplotě při fénování/kulmování, a když už jsem měla v košíku na Amazonu pár favoritů, padly mi zraky na tenhle Arganový olej z Poundlandu, což je samozřejmě nesrovnatelně levnější varianta (alespoň šestkrát). S Poundlandem se to má tak, že některé věci tam jsou super kup a některé jsou celkem shitky, takže vážně nevím, jak to bude s tímhle, a zrovna tenhle výrobek asi nebude patřit k těm, kde člověk může vidět rychlé výsledky, ale myslím, že arganový olej, když nic jiného, je pro vlasy rozhodně dobrá volba, a nádherně to voní. Mám obavy z toho, dávat si na vlasy po umytí olej, ale po prvním použití je to rozhodně nijak negativně nepoznamenalo, tak třeba to bude fajn.

Ta druhá věc měla být sprej na texturu, bohužel jsem se překoukla a je to krém, který s mými konečky udělal asi to stejné jako by udělal každý krémový gel, a narozdíl od mého supervoňavého a oblíbeného BedHeadu my ty konečně dost silně slepil, takže to tedy určitě nebude žádný favorit. Je toho ovšem malá lahvička, byla za hubičku, a v neposlední řadě je to Tresemmé, což je podle mě docela kvalitní značka vlasových sajrajtů, tak když to nespotřebuju já, třeba za to bude ráda nějaká další au-pairka. A já se holt budu dál poohlížet po slaném spreji, což bylo to, co jsem původně na tu texturu chtěla.

Třetí věc, co si chci dneska zaznamenat, ačkoli to není vyloženě tip nebo hack, je tahle super citronová tartaletka od Gü z Tesca.

Pro ty, kdo to neví, nějakou dobu jsem pracovala v Panerii, a i když tyhle „fast-foodové“ joby mají nějaké nevýhody a dají se považovat za joby poměrně stresující (aspoň pokud se bojíte lidí tak jako já), ze všech dosavadních prací to byla asi první, kterou jsem opouštěla spíš z touhy jet zase pryč, než že bych se tam měla vyloženě špatně. A milovala jsem tamější jídlo a jedna z mých vůbec nejoblíbenějších věcí byla citronová tartaletka se sněhem. Od těch dob se neustále poohlížím po všelijakých citronovo-sněhových dortech, ale většinou je to zbytečně velké, zbytečně kyselé, nebo to prostě není ono a není to tak dobře vyvážený dezert.

Takže když jsem o víkendu v Tescu  zmerčila v poloviční slevě balení dvou tartaletek za libru padesát, vzala jsem si ty balíčky tři a jízlivé pohledy pana M. mi byly šum a fuk 😀

A víte, co je nejlepší? Že mi hned po příjezdu domů jednu zbaštil a vůbec mu to nechutnalo 😀 Oujé, víc pro mě 8)

A musím si to zapsat, protože to je taková moje milovaná věc, že mi to snad bude stát i za tu plnou cenu, alespoň jednou za čas. Ostatně když se podíváte na to, kolik stojí tartaletky v obdobných kavárnách v Čechách…

Myslela jsem, že to bude všechno, ale když už jsem v tom, chci ještě zmínit tohle veganské máslo, které jsem nedávno zkusila vyrobit a nebylo to vůbec zlé (jen tam příště musím dát míň octa, na můj vkus jím to bylo moc cítit po čuchu), a pár aplikací, které teď nejvíc využívám.

Zaprvé asi Snapseed, který má fajn filtry a je celkem čupr hlavně na úpravu selfíček (má pár fajn vylepšovacích nastavení). Neumí toho až tak moc, aby byl jediným programem, co budu používat, ale přesto mě baví. Stáhla jsem si ještě pár dalších, třeba VSCO, ale to jsem zatím ani nezačala používat.

Pak Burger King apku, která mi každý měsíc nabídne pár voucherů na něco zlevněného, a některé ty nabídky jsou oproti původní ceně fakt super, třeba poloviční, i nižší, cena. Nevím, jestli něco takového funguje i v Čechách, ale tady to mají. A pokud se chcete ptát na mou průběžnou snahu o vegetariánství až veganství, tak podotýkám, že doma maso nejíme, máme ho jen opravdu, ale opravdu výjimečně. Měli jsme ho první týden pobytu, protože jsme si vzájemně vařili s předchozím párem masožroutů, takže tam to tedy nebylo z hlediska našich snah nic moc 😀 A pak jsme si teď o víkendu koupili buřty z Lidu, neb jsme pořádali buřtoklání jako párty pro všechny další místní české au-pairáky. Mezitím si ale nanejvýš tak jednou do měsíce koupím něco menšího v BK a pan M. mě většinou provrtává pohledem. No a co. Je to moje guilty pleasure. A cítím, že to potřebuju. Není to o chuti, jíme si většinou samé bašty, pan M. rozhodně vařit umí a Quorn je prostě super. Cítím se ale často nezvykle unaveně a mám prostě pocit, že ještě nejsem ready na to, vysadit úplně. Těžkou hlavu z toho nemám, to se na sebe víc zlobím za to občasné mléko, do nějž jsme opět spadli kvůli tomu, že šéfové chodí dvakrát týdne čerstvé lokální ve skle, a naše – teď už skoro povinné – návštěvy Creams waflárny tomu taky nepřidávají, co si budeme povídat.

Nově zkoumám aplikace na hledání záchodů ve městě. Zatím jsem si stáhla dvě nebo tři, co ale nefungují offline, takže nevím, jestli to bude nějaká výhra. A testovat je budu asi až budeme zase v nějakém pro nás neznámém větším městě, teď jezdíme spíš častěji do Guildfordu a tam už víme, kam.

A dál? Nevím, dál už snad můžu pět chválu jen na esenciální oleje, které si zatím dávám do vany nebo na pleť (tea tree) proti akné, nebo je kapu na korek položený na topení, a pak M. si je přidává do oplachu na vlasy, a na mou žehličku na vlasy, se kterou se opravdu docela dobře dělají lokny. Jen to nesmí být hned po mytí a fénování, to jsou vlasy ještě zavlhlé a není to úplně ono.

Tož konec s tím vykecáváním, až si vzpomenu na něco dalšího, tak se zase můžu ozvat, neasi. Čau.

V lese to teď máme moc hezký…