Toto není reklamní článek. Nikdo mě za něj neplatí, píšu ho čistě z vlastní vůle a zkušenosti a jestli to zkusíte nebo ne, mně z toho nikdo nic nedá. To jen tak ať máme jasno.

Neměla jsem zvláštní potřebu psát nějak výrazně o Quornu – nejsem ostatně foodbloger – dokud jsem si nevšimla, že pár lidí mě tu přes zrovna tohle klíčové slovo navštívilo. Trklo mě, že pro český trh a tedy i české návštěvníky internetu je to vlastně vymoženost zcela neznámá a donedávna i u nás nepoříditelná, takže se o něm nemáte moc kde dozvědět, v krámu to nepotkáte a pokud nemáte kamarády ve Spojeném Království nebo v Irsku, není odkud o něm slyšet. Budiž tedy tento článek mým vrcholně hipsterským blogerským majstrštykem, kde vám sladké tajemství jménem Quorn představím.

Mí pravidelní návštěvníci vědí, právě jsem se vrátila z Hradu… totiž z Anglie, kde jsem žila dohromady dva roky. Událo se mi toho tam požehnaně, ale nejvýraznější „událostí“ loňského roku bylo to, že jsme se s přítelem oba pokusili vytěžit maximum z tamějších vegetariánsko/vegansko/zdravojídlových možností, abychom viděli, co to s námi udělá, a prostě proto, že nám to přišlo správné. U nás to totiž samozřejmě taky jde, ale hůř, protože pro náš trh těch možností je pomálu a pokud si všechno nebastlíte doma sami, kupovat veganské produkty v obchodech se vám nejspíš prodraží – třeba takové sójové nebo rýžové mléko, litr za krásných cca 70,- korun, no to bych se na to zvysoka, a tak jsme si užívali faktu, že v Anglii se dobře vydělává a že tudíž nemusíme tak moc myslet na to, kolik co stojí.

Po vysazení mléka nás samozřejmě hodně zajímaly i masné náhražky. Oni jsou novopečení vegani a novopečení vegani. Někdo může být schopný téměř ze dne na den přejít na raw stravu, zeleninu, ovoce a kořínky, někdo má v sobě ten zvyk jíst maso zakořeněný tak hluboko, že to tak snadno nejde. Takový druh člověka jsem i já, a protože jsem vždycky byla nejvíc zvyklá na uzeniny, tedy hlavně poličánek, vysočinku a šunku, obyčejné veggie párky mi nestačily – navíc o sóje se člověk dočte kdeco, jak je to ve větším množství vlastně nezdravé, tofu mi moc nechutná a ke všemu je furt na jedno brdo. Já zbožňuju italskou kuchyni a kuřecí stejky! Strčte si někam ty vaše saláty s tofu kostkami, to se přece nedá jíst pořád.

No a pak se, milé děti, stal zázrak. Zahradník naší paní domácí, skvělý týpek jménem Cy, nám řekl o Quornu. Začali jsme si zjišťovat, co že to je, a při příští návštěvě v Tescu jsme zabrousili do „hotových potravin“, abychom to omrkli. Čekala jsem něco na způsob sóji nebo toho tofu, a místo toho mě čekala celá škála hotových „masných“ výrobků, u nichž jste si v klidu mohli myslet, že „Quorn“ je název značky nebo výrobce, pokud jste nevěděli, že jde ve skutečnosti o jakousi houbu (přesněji fungus), z níž se tyhle věci vyrábí, a která kolem masa ani neprošla. Přitom ho ovšem dokáže velmi dobře nahradit.

Kuřecí stejky, masové koule, mleté maso, párky, kuřecí kousky, hamburgery, řízky, dokonce ale i balený plátkový salám nebo šunka! De facto všechno, po čem může někdo jako já toužit, a ono to tu bylo, všechno pohromadě, všechno v pěkném oranžovém balení, všechno vegetariánské.

Trochu nás snad mohlo jen zamrzet, že Quornové výrobky nejsou vyloženě veganské (až na pár výjimek), jelikož se při jejich výrobě používají vejce, nicméně alespoň to jsou vejce slepic z volného výběhu, když už, a to se taky počítá. Naší snahou není se zbláznit a okamžitě začít odmítat všechno živočišného původu. Víme, že naše těla by to neunesla, a že bychom krachli. Máme ale svou vizi postupně se pomalu dopracovávat k menšímu a menšímu dopadu na životní prostředí, a Quorn se nám tak rozhodně hodí do krámu. Prý i uhlíková stopa z výroby Quornového mletého „hovězího“ je o 70% nižší, než od skutečného masa. No, to taky nemůže uškodit.

Klíčovou informací je ale to, jak to vlastně chutná. Abych řekla pravdu, myslím, že tohle si musí každý zkusit sám, protože zatímco mně třeba Quornové salámy a šunky dokázaly ty skutečné nahradit velmi dobře, zvlášť ve spojení se zeleninou či různými omáčkami (to já ráda), mému panu M. to až tak moc chuťově skvělé nepřipadalo.

„Kuřecí“ prsa měla velmi podobnou strukturu, podobu i chuť, ale sama o sobě byla trochu suchá. Ve spojení s nějakou omáčkou, kterou bych si nejspíš tak jako tak dělala i k obyčejnému masu, to ovšem nemělo chybu a bylo to naprosto plnohodnotné jídlo.

Náš největší favorit je pak bezesporu Quorn Mince Meat neboli mleté maso. Z toho když pan M. uvařil boloňské špagety, ani ten největší odborník by nepoznal rozdíl (no dobře, ten možná ano :D) a bylo to prostě vynikající.

Ta představa, že si můžu i nadále dopřávat tyhle masové bašty bez pocitu provinění, bez toho, abych si zatěžovala organismus skutečným masem (nehodlám tu rozvíjet debaty o prospěšnosti nebo neprospěšnosti vegetariánství. My s panem M. věříme tomu, že život s omezeným příjmem masa a vůbec živočišných produktů je pro naše těla zdravější a spokojenější. Vy si věřte, čemu chcete.), je pro mě prostě k nezaplacení, a tak mi ani nevadí, že pár korun přihodím.

Mně to prostě dává smysl. Je to odvětví, do kterého mi nevadí investovat, je to něco, co dělám pro své tělo i svou mysl, co věřím, že dělám pro svět a proto, aby v něm bylo trochu líp.

A teď to nejlepší – proč se o tom vůbec zmiňuju, když to v Česku vůbec nejde koupit? Ono totiž, jak jsem právě zjistila, jde 🙂

Kde koupit Quorn?

Zaprvé v Icelandu, kde 300g balíček mince meatu vyjde asi na 75 korun. (Za tuto informaci děkuji Dejfovi!)

A za druhé v The Candy Store. Tam by člověk tak trochu čekal spíš cukrovinky, než masné náhražky, nicméně tenhle podnik se specializuje na dovoz britských a amerických specialit, ať už jde o typickou anglickou hořčici, mé oblíbené ležáčky Strongbow nebo o javorový sirup. A právě tam můžete narazit i na Quorn. Jedinou nevýhodou je tam mnohem vyšší cena, a sice 159,- korun.

Pokud máte vege nebo vega choutky jako my a hledáte alternativy k ohrané sóje a tofu, nechť je vám tento článek inspirací. Jestli vás to ještě pořád nechytlo, nechte se třeba inspirovat na webových stránkách Quorn.co.uk, kde pro vás autoři dali zdarma dohromady nemálo receptů na baštózní jídla z quornu (ty recepty samozřejmě může bez problémů využít i masožrout a nahradit quorn masem). Třeba vás nalákají ty 🙂

Článek přiřazuju rovněž k rubrice Meditace a minimalismus, protože se mi nikam jinam nehodí, a ježto je pro mě celé to zabývání se veganěním stejně filozofickou záležitostí jako meditování nebo redukování majetku.