Redukční papírová dieta
Stromeček čeká na nazdobení, kočky už jsou obalené a čekají na smažení, zatímco řízky běhají po bytě, mňaučí a honí se…
Letos mám dárky zabalené, abych parafrázovala Dese, jako od retarda, co si hrál s balicím bapírem 😀 Rozhodla jsem se totiž skoncovat se všemi těmi kousky starého nechtěného papíru, co už ho léta všichni přehlíží a vyhýbají se mu ve prospěch nových trubek pěkného moderního, a starý se zatím akorát víc a víc zmuchlává.
Abych řekla pravdu, nejvíc by mě bavilo dárky balit do obyčejného hnědého balicího papíru, ovázaného obyčejným motouzem. Vyhrála bych si případně s vlastnoručním ozdobením toho papíru jen tak v minimalistickém stylu, fláknout na to občas nějaký zdobný dřevěný kolíček nebo pěknou zrovna udělanou cedulku. Ale ty naše obrovské zásoby ještě snad z dob komunismu mi pijí krev už léta, a tak jsem se do toho letos dala – co na tom ostatně záleží, do čeho je dárek zabalený? Ošklivého papíru si nikdo nevšimne o nic víc než by si všiml pěkného, za pět minut je rozbaleno a nikdo si ani nepamatuje, v čem jeho dárek byl. To důležité je to uvnitř, a nezáleží moc ani na mašličkách.
Tak jsem letos balila způsobem na hony vzdáleným profesionálnímu balení, splácala jsem dohromady zdánlivě nespojitelné vzory, využila jsem i zmuchlané kousky, které se ovšem obalením okolo dárku buď narovnaly nebo se ta zmuchlanost ztratila v jeho zvláštních tvarech, které by pokrčily i úplně nový papír. Úplně jsem vypustila snahy o to, aby se mně samotné výsledek nějak líbil, veškerá očekávání o tom, jak to má vypadat a ladit, a světe div se, ono to i tak funguje a dárky pořád vypadají jako dárky.
Došla jsem k názoru, že balíčky nepotřebují být obaleny křížem krážem, takže většina z nich dostala jen krátkou dávku nebo mašle látkové, kterých máme taky spoustu. Použila jsem i hodně starých stužek, které v minulých letech někdo stahoval ze svých dárků a schovával pro příště. Jeden starý papír posloužil jako „dekupáž“ na jednu dárkovou tašku, na níž jsem potřebovala skrýt logo, aby působila neutrálně. V podstatě se dá říct, že jsem se soustředila spíš na osobní detaily (anomalocaris tatínkovi jistě udělá radost :)) a na praktičnost, ale nezabývala jsem se klasickými perfekcionistickými bloky jako „tenhle papír je prostě hrůza!“ nebo „tahle mašle k ničemu nejde“. K některým věcem, jak se ukázalo, šla naopak perfektně.
Mám z toho radost a těším se, jak se mi tímto způsobem podaří za pár let to množství odstřižků zredukovat – některé z nich jsem slepila a použila na jeden dárek, protože proč by probůh musel na každý dárek padnout další jednolitý kus? Pak už snad nebudu mít cuky kupovat nové a opravdu si vystačím s obyčejným papírem. Zase o krůček blíž mé představě, jak by ty Vánoce měly vypadat a o čem mají být, tedy hlavně o tom být spolu a dělat si radost 🙂
A teď už mě omluvte, jdu se vrhnout na zdobení stromečku a bytu a další příjemné aktivity 🙂
Mějte příjemný Štědrý den!
Myslím, že balení dopadlo super :3 Já se letos těšila, až zase vyspotřebuju kousek hnědého papíru s bílými soby, který jsem si minulý rok hrozně oblíbila a schovala i na letošek. Bohužel padnul do rukou mamince, což mě trochu zklamalo, ale nedá se nic dělat.
Uzmula jsem tedy roli jakéhosi zlatého, kterou se mi povedlo komplet celou vyspotřebovat. Jinak jsem se s tím letos moc nedrbala, dárků mám celkem málo a tak celkově to šlo celkem rychle.
Příští rok ale musím dárky vybírat mnohem dřív a ten papír taky vymyslet nějaký pěkný a pa ho schovat tak, aby mi ho zase někdo nesebral 😀
Jinak na blog už se asi nedostanu, takže doufám, že Štědrého dne užíváš jak nejlépe to jde a pokud tě někdo obdaruje, tak jedině tak, aby tvá minimalistická duše netrpěla 🙂 A pořádně se nadlábni! :3
Já jich měla letos tolik, že jsem dokonce na jeden zapomněla 😀 Některý roky je to fakt že nevim, co komu. Ale letos jsem měla problém víceméně jen s bráchou, jinak si všichni řekli nebo přišel nápad ještě na další. Máma dostane dárků, až to neni hezký 😀
Nadlábnu, snad! Včera jsem celej večer divně kašlala a ráno se vzbudil s natlakovanejma průduškama, bolí mě hlava a břicho 😛 No tak snad se to do večera ztratí v tom všem čaji, medu a ginu, a bude chuť k večeři, když k obědu moc nebyla. Řízky jsou stejně nejlepší medicína 🙂
Tak jsme letos neuhlídali psa, šel rozbalovat hodinu před večeří:)
To nám kočky předčasně odzdobují stromeček 8)
Doufám, že jste pak rozbalování všechno nepotrhané schovali na příští rok 😉
To děláme běžně 8)
Dárky byly opravdu nádherně zabalené. Já sama se v balení dárků každoročně vyžívám, protože se snažím vždy dárek zabalit jinak než byl loni.
Tak to já to tak neprožívám, jen chci, aby to bylo rovné, neušmudlané a ne moc přehnané s izolepou 😀 Sama jsem letos dostala pár dárků, kde se s ní fakt nešetřilo a bez nůžek bych se dovnitř asi nedostala. To pak už fakt neni moc ono 🙂 Ale jinak to moc neřeším.
Moje skoro belle-mére balí dárky tak nádherně, že je mi líto je vždycky rozbalovat. Dává na ně i ručně dělané ozdoby, či kousky skořice a sušených pomerančů.Ale u nás doma, tam se snažím papír trhat, protože moc dobře vím, jak by to dopadlo. Všechen neporušený papír by se schoval bůhví kam a tiše by se hromadil. To se nesmí nechat začít. Já sama moc dárků neměla, tak jsem balila velmi málo a do stejného papíru jako máma. Měla jsem na starosti i dárky od táty, tak jsem balila i ty. Úplně stejně. Neschopně. Tvoje dárky jsou krásně zabalené. Já na to nemám. Neumím balit. Prý dostanu kurz od Bendy. Tak snad je to dobrý učitel. K tomu všemu jsem dva dárky vyhodila a jeden zapomněla zabalit. Tadá 😀
Já se trhat nesnažím, ale ani to nepřeháním se snahou ho zachránit. Prostě když to vypadá, že se to ještě použije, tak fajn, ale jinak jsem taky nervní, kdyby toho mělo zůstávat moc, už proto, jak velké zásoby toho papíru máme. Vkus se mění a tyhle věci se nedají schovávat moc dlouho nebo už to nepoužiješ, protože se ti to přestane líbit.
Jo, až moc hezký balení nemám ráda 😀 Taky by se mi to nechtělo ničit. Ale je super, když si z toho můžeš nějakou tu ozdůbku schovat. Je to takovej dáreček navíc.
Vyhodila? To se stane jak? 😀 Já na jeden taky zapomněla, ale naštěstí jsem na něj pak včas narazila ve skříni a stihla ho dobalit. To je tak, když je jich moc 😀
Já nemám rád moc pěkná balení, přidané ozdůbky, kupované celkem drahé papírové taštičky atd. Protože to vyvolává v hlavně zmatek, co s tím. Občejný balící papír zmuchlám a hodím do kabely, která se nosí do kontejneru na papír. A je vyřešeno. Ale ty pěkné a drahé obaly člověka nutí to uschovávat, je přece škoda to vyhodit. Jenže, já to nechci někde skladovat, nepotřebuju to. Totéž různé atraktivní plechovky a skleničky. Člověku se to hromadí doma a vyhodí to nakonec taky, jen třeba o pár let později.
No kupované ne, to mě taky neba. Ale když mi tam někdo píchne vlastnoručně spáchaný ozdobný kolíček na prádlo s vyřezávanou sněhovou vločkou nebo tak něco, tak jásám. Je to něco laciného, kde se člověk nezabýval dokonalostí, je to něco upřímného a znovu použitelného.
Jo, plechovky a skleničky mi taky lezou krkem, stejně jako svícny, kterých mám víc než dost a každý pes jiná ves. Na to je zase expert moje máma, už několik let dostávám stejný parfém a vždycky je v plechové piksle, která je mi dočista k prdu, ale že je pěkná, už těch pár let je tu skladujeme. Když jsem na podzim došla k závěru, že nemá ani smysl je na nic přetvářet, protože jakoukoli výslednou verzi prostě nepotřebujeme, došlo na konflikt. Dopadlo to tak, že si je máma odnesla k sobě s tím, že jí je nesmím vyhodit, protože se jí líbí. Má jich v šupleti asi sedm a já se jí nemůžu přestat smát, zároveň mě to ale pěkně krká a rozčiluje. Kostlivec se jen přesunul na jiné místo a nic se nevyřešilo. S rodiči je to v tomhle směru snad ještě horší než s dětmi.
No ber to tak, že minimalismus je tvoje volba, nikoli rodičů. Vylaď si k dokonalosti svůj pokoj, ale do jejich jim nezasahuj, to by nebylo fér. Je to přeci jejich barák.
No, je to i můj domov, když se tu vyskytuju. A jednou mi spadne do klína. Takže myslím, že mám nárok mít připomínky k tomu, jak to tady vypadá. Minimálně proto, že chci, aby se věci řešily dřív než za pár desítek let, až to na mě všechno hoděj a poraď si. A krom toho se snažím kvůli mámě, která si ne a ne uvědomit, že velký podíl na jejích psychických potížích má prostředí, v němž žije. Dívá se na věci a nevidí je. Třeba si teď zařizuje pokoj. Chtěla to mít černo-bílé se světle zelenými akcenty, jenže se do toho pustila po hlavě, a i když to ještě není hotové, už si tam natahala několik dalších barev a stěžuje si, že to není tak, jak si to představovala, a že to není ono. No tak bodejť, když si tam prskne žlutou, růžovou, dřevěné prvky a ještě chce na dveře tapetu s bůhvíjakým vzorem, nemluvě o tom, že taky bude mít záclony se vzorem a další vzor má na polštáři a dece. Ona prostě není schopná pochopit, co by se normálně člověku zdálo jasné, a sice že pokud v tom pokoji zkombinuješ pět barev a pět vzorů, tak to samozřejmě nemůže působit tak, jak si to vysnívala při koukání na obrázky interiérů, které jsou v pouhých třech barvách a materiálech. Mně tadyto nejde do hlavy 😀
Nojo, tak to je holt špatný vkus. S tím nic nenaděláš. Pokud to nenechá na tobě.
Tak nadělám, trochu. Ale stojí mě to hodně energie 😀 Kdyby mi nešlo o prostředí, kde se taky zdržuju, tak bych se na to asi vybodla, ale já se chci koukat na hezký věci, tak se snažim.