Slovo Šedé eminence: Pravidla potřebují změnu

Jedním z klíčových problémů lupaření a vůbec AK  jsou nešikovně napsaná pravidla. I slepý totiž vidí, že se v Klubu pořád omílají ty stejné problémy a připomínky, způsobené prostě tím, že jsou pravidla nešikovně formulována – a přitom by i tohle šlo tak snadno napravit.

Konflikt číslo 1: Jak je možné, že byl do Klubu přijat blog mladší tří měsíců?

V pravidlech stojí:“Abychom poznali, co ve vás dříme, hlaste se nejdříve tři měsíce po tom, co jste si blog založili. Blog musí být aspoň tři měsíce aktivní.“

V tomhle směru věřím na mhouření očí. I mladší blog totiž může vést docela aktivní bloger, na jehož dosavadní tvorbě už je dobře vidět, jakým směrem má našlápnuto. Naproti tomu existují blogeři, kteří se sice hlásí třeba s ročním blogem, ale aktivita je mizivá, kvalita nic moc a nic nenaznačuje, že by se to mělo nějak změnit. Samozřejmě se můžeme rozhodnout příliš mladý blog (i když vypadá dobře) prozatím nepřijmout a nutit jeho autora, aby se po uplynutí lhůty přihlásil znovu. Ale možná bychom tím přišli o zajímavého nováčka, který by se už znovu nepřihlásil. Stydlivější nováčky, kteří právě začínají a potřebují hlavně podpořit, by zamítnutí mohlo spíš zdeptat.

Pořád si myslím, že ignorovat takhle jasně danou podmínku je přinejmenším drzost a fakt… ignorantství. Na druhou stranu přijímání dřív trvávalo mnohem dýl, a jak má nováček vědět, kdy na něj dojde řada? Někdo to prostě zkusí s tím, že než na něj dojde, bude už blog starý dost. A jenom proto, že měl vlastně štěstí a dostal se na řadu dřív, ho pošleme na konec dlouhatánské řady?

Nebyla bych proti, nejsem ani vyloženě pro. Jen si myslím, že prostým dodáním pár slov na vysvětlenou by se tenhle konflikt dal snadno smést ze stolu a všechny případné další debaty ať si lidi vedou jinde. Tady je prostě jen třeba osvětlit, proč se vlastně tohle zdánlivé neprávo děje, a nikdo už ani nežbleptne.

Konflikt číslo 2: Jaktože byl přijat blog, který publikuje obrázky bez zdroje?

To je velmi jednoduché, protože pravidla pro přijímání do AK nic takového jako zdroje vůbec nepožadují.

Tohle je, milé děti, velmi vážný problém, neboť přesně z toho důvodu vzniká celá řada dalších konfliktů, třeba:

Jak mohou Lupařky blogerům něco takového vyčítat, když v pravidlech to vůbec nestojí?

Jak by mohly za absenci zdrojů někoho vyhodit? 

Pokud nemohou, tak k čemu to vyhrožování červenou barvou vůbec je? Tak maximálně k smíchu, ne?

Jenže co má bloger s neozdrojovanými obrázky vůbec dělat v Autorském Klubu, který proti tomu vždycky bojoval? Hlásáme, že chceme především autorství, a přitom přijímáme blogery, kteří nemají ani tu základní slušnost ozdrojovat cizí obrázek – a hlavně jim vůbec není divné se s tím přihlásit do něčeho, co se jmenuje AUTORSKÝ Klub? O.o Kde sakra vznikla chyba??

Mno, ptejte se Stanýska.

Jím formulovaná pravidla totiž tenhle chaos způsobují a jemu samotnému dovolují přijímat blogery, proti jejiž přijetí se vzápětí Klub bouří (nebo na ty zdroje alespoň poukazuje), kteří dostanou hned v přijímacím článku krutou sprchu za něco, co po nich přitom Pravidla vůbec nechtěla, a kterým k tomu všemu hned příští týden v Lupě holky vyhrožují vyhazovem za prohřešení se Pravidlům, což přitom vůbec není pravda! Vítejte v Absurdistánu.

A já si zase připadám jako blázen, že mi to nepřijde normální, naopak úplně šílené, a že si myslím, že je to něco naprosto zásadního, co potřebuje okamžitě vyřešit – a co se hlavně mělo řešit už když ta Lupa vznikla. Pravidla se musí přeformulovat tak, aby bylo jasné, že cizí obrázky a videa mají v Klubu co dělat jedině v případě, že jsou používány v rozumném množství, a dále že chybějící ozdrojování sice není doslovně proti Autorskému Zákonu (ačkoli pak nepodáváte důkaz, že tato tvorba je vaše, a vzniká místo pro pochyby, zda máte vůbec co dělat v AK), nicméně je to základní blogerská slušnost, kterou by každý, kdo se hlásí do Autorského Klubu blogerů, měl bezpochyby disponovat. 

Proč je to tak důležité? Protože bez zdroje nikdo neví, že jste to fotili vy. Protože je-li neozdrojovaných věcí víc než vašeho vlastního textu (či vašich ilustrací), o vašem blogu se nedá tak docela říct, že je autorský, a tím pádem je nutno pochybovat o správnosti vašeho přijetí. Protože pokud se někomu vámi vybraná ilustrace líbí, možná by rád věděl, kdo ji spáchal a kde najít víc podobných věcí. Protože pokud neuvedete zdroj, tvrdíte tím pádem, jakožto člen AK, že jste autorem vy – a pokud se jedná o cizí tvorbu, prostě lžete. 

Myslím, že debat o tom, jak by měl vypadat autorský blog, už bylo víc než dost. Nikdy se všichni neshodnou na sto procent a to je v pořádu, členstvo by mělo být určitým způsobem různorodé, ale zajímavé je, že se drtivá většina shoduje na tom, že si nepřeje přijímání blogů s neozdrojovanými obrázky, příliš krátkými štěkočlánky, tucty selfies a spoustou dalších atributů, které lze snadno pojmenovat a které by tudíž samozřejmě měly stát v pravidlech. Ať je to blbuvzdorné. Ať je tam napsáno, co nechceme, když víme, co nechceme. Ponechme si rozum v hrsti a schopnost usoudit, že pokud se třeba něčí blog skládá z jeho selfíček, kde ale každá fotka je třeba focena v jiném městě, s jiným divem světa, v jiné tělesné pozici (třeba ve stojce nebo na slonovi, prostě něco zajímavého) nebo s jinak šíleně nastylovanou a nabarvenou hlavou (plus k tomu nějaký text, ideálně), pak není třeba hystericky trvat na slovíčkaření, že selfíčka přece nechceme. Je možno docela normálně se domluvit, že stejně jako se tolerují fotoblogy, dá se tolerovat prakticky cokoli jiného, pokud je to něčím výjimečné, oku příjemné a rozumíte, přínosné a jiné.

Pokud ale chcete Klub dostat pod kontrolu a konečně se zbavit pocitu, že je překvapivě pořád plný plev, které tu nemají co dělat, je třeba si řádně redefinovat pravidla a důsledně blog po blogu stanovit, co skutečně chcete a nechcete.

A nemůže existovat, že se na tom všichni dohodnou a nic se nestane, odsouhlasená pleva se pořád drží v seznamu a ticho po pěšině. Pak by vůbec k žádné změně nedošlo. Kdo chce tesat Davida, musí se zbavit poměrně ohromného množství materiálu, aby zbylo jen to nejlepší. A z přihlášek je vidět, že je z čeho vybírat, tak čeho se pořád tak bojíte?

Abych jen nehemzala, vzala jsem do rukou stávající pravidla Klubu a lehce je upravila, aby víc odpovídala představě, kterou jsme si už tolikrát jako komunita obhájili. Kdyby mělo skutečně dojít k úpravě (a já naprosto upřímně věřím, že by teda ale sakra mělo, a to rychle, jinak to jaksi nemůže fungovat), jsem si jistá, že by se o tom dalo ještě dál lehce diskutovat, ale nemělo by to být zapotřebí. V mé verzi, myslím, nepřibyly žádné zbytečné bláboly, žádné „právnické omáčky“, jak se tomu říkalo po Tiskařovi atd., jen ta fakta – co ano a co ne. A proč. Zmizely nejasnosti a protimluvy, zmizel prostor pro přijímání něčeho, co v Klubu podle všech nemá co dělat. Jestli ho tam pořád někde vidíte, dejte mi vědět.


1. Základní požadavky: 

Na váš blog před příjetím mrkneme. Abychom poznali, co ve vás dříme, hlaste se nejdříve tři měsíce po tom, co jste si blog založili. Po ty tři měsíce musí být blog zároveň aktivní – z blogu ležícího ladem nic nepoznáme. Pokud je váš blog mladší, ale od svého založení vydatně aktivní, je možno přivřít očko, hlavně ale chceme vědět, že na to máte.

Klub je samozřejmě zároveň pro ty, kdo neporušují podmínky Blog.cz. Pokud jste v posledních třech měsících podmínky porušili, dveře pro vás zůstanou zavřené.

2. O čem (ne)psat:

Hlavním nosníkem Autorského klubu je především to slovo autorský. Všechny články, obrázky a videa musí být buď vaše nebo alespoň zahrnovat nějakou vaši důležitou myšlenku nebo zajímavý názor. Podělit se o cizí video z Youtube je v pořádku, máte-li k němu co hodnotného dodat, stejně tak vítáme vaše vlastní filmové či knižní recenze nebo dostatečně obsažné seznámení s tvorbou vašeho oblíbeného umělce, kde vlastními slovy dodáte, co je na něm podle vás tak zajímavého. (Co je „obsažné seznámení“? Něco trochu víc než tři suché věty či prohlášení á la „tohle se mi moc líbí“ 😉)

Oběžníky a štěky typu „Ahoj, dnes nějak nevím o čem psát“ k nám nepatří. Když nevíte, co psát, nepište. Tímhle toho totiž čtenáři moc neřeknete. To samé platí u věcí jako „Mám nový vzhled, doufám, že se líbí„. Věřte, že čtenář si všimne změny u vás na blogu a zajímá ho to rozhodně méně, než vaše články plné postřehů. Pro sdělování podobných aktualit můžete využít volitelných boxů nebo je publikovat v rámci plnohodnotného článku, kde toho řeknete trochu víc. Samotné výkřiky do tmy tohoto typu ale nevidíme rádi.

Další výtkou tohoto směru jsou pravidelné ohlasy toho, co se na vašem blogu událo v poslední době. To taky není moc ke čtení – kdo na váš blog chodí, to přece ví. A nakonec věci typu kusovky, pixelky, sbéčka, záplavy instagramových výcvaků či nekonečné přívaly selfies a podobné vymoženosti. Tohle opravdu nejsou záležitosti Autorského klubu.

3. Fotky, grafika a obrázky:

Fotografické blogy bereme, jen doporučujeme a prosíme, abyste popisky k fotografii dávali před a ne za ni, protože systém do výpisu nejnovějších článků kromě titulku automaticky vytahuje jen začátky článků do konce perexu – pokud ho používáte – anebo k první fotografii. Pokud je fotografie jako první, zůstane na titulce jen máloco říkající název článku a po něm prázdné pole. Prosím, myslete na pohodlí čtenáře, který by alespoň trochu měl vědět, co ho po kliknutí na váš článek překvapí. Z toho důvodu bychom také rádi poprosili, abyste ke svým výtvorům něco napsali, co, kde, proč… ať čtenář ví, oč jde. Blog by měl zůstat blogem a umět prezentovat myšlenku či názor.

4. A co cizí věci:

Toto je AUTORSKÝ KLUB, buďme tedy autory svých blogů. Pokud používáte třeba cizí obrázky pro ilustraci vlastního textu, není v tom problém. Nesmíte ale používat materiály, u kterých to jejich autor zakázal, a jako základní slušnost se předpokládá, že cizí materiály ozdrojujete. Jednak tím prokazujete pevný blogerský charakter – nechlubíte se cizím peřím a čtenář nemusí být zmaten, je-li ten či onen kousek opravdu váš. Dál mu tím prokazujete službu v tom směru, že pokud se mu vámi vybraný obrázek líbí, ví, kde si dohledat autora a jeho další tvorbu.

Zvyknout si na zdrojování je bonus hlavně pro vás. Přidá vám na solidnosti a čtenář bude vědět, že vám může věřit, tudíž se k vám rád vrátí.

U videí z YouTube je to podobné. Články typu „Našel jsem super videa na YouTube“ + odkaz rozhodně ne. Pokud však chcete udělat vlastní recenzi na film a nakonec přidat video – to rozhodně ano. Také pokud je video z vlastní tvorby, rozhodně se nebojte zveřejňovat, i o tomhle je váš blog.

Tip: Zdroje použitých ilustrací můžete buď uklidit na konec článku (a nebojte se skrýt je pod textový odkaz á la „zdroj“ nebo „obrázek vyfotila Máňa Dubnová – přesměrovat na její galerii„) nebo na ně odkázat tou samotnou ilustrací a jméno autora dát třeba do názvu odkazu, aby se zobrazilo po najetí myší. I to se počítá.

Členové, nečlenové, zájemci i náhodní kolemjdoucí – jak se vám taková pravidla líbí?