Když jsme před dvěma lety jeli podruhé na Stonehenge Summer Solstice, shodli jsme se s panem M., že znovu už bychom si to asi dali jen pokud budeme poblíž nebo pokud budeme mít po ruce někoho, kdo tam ještě nebyl a jel by s námi – abychom mu to ukázali a prožili to zase trochu jinak, ve větším počtu. A jelikož letos to dlouho nevypadalo ani na jedno z toho, nějak jsem počítala s tím, že se tedy nepojede, ale pan M. nakonec zavelel, že ať nám to volno zkusím přece jenom domluvit, když to půjde, a ono šlo. A pak to začalo vypadat, že s námi pojede kamarád. Tak se to všechno začalo skládat dohromady a zařizovat, a nakonec pár dní dopředu nám kamarád oznámil, že to bohužel nedává, a tak jsme nakonec zase jeli sami. Potřetí 😀 A nějak nám to nakonec ani tak nevadilo.