Tak se podíváme, co tady máme!

Aktualizace 21. 2. 2015: odstranila jsem nefunkční odkazy a odstavce, které se jim věnovaly a bez jejich existence již o ničem nevypovídaly, zbytek článku pro archivní účely ponechávám v původní podobě.

Tak tu máte první padesátku ode mě strůčo projetou!

Říkám strůčo, ale dělala jsem to dvě hodiny. To je děs.

V Kladivu se dřív dělávalo to, že Kovářka prolezla zkoumaný blog skrz naskrz od začátku do konce a byla poctivá a důkladná, až mrazilo. Kde na to proboha brala čas?

Ale jak mě to tehdy zahřálo, když mi vytípla ty dva tři krátké články a jednu rubriku s texty mých oblíbených písniček a já věděla, že všechno ostatní prošlo, všechno má úroveň a je to hodno zveřejnění… a jak jsem se mohla přerazit, abych ty vytípnuté věci okamžitě smazala, natáhla o pár řádků, sloučila s něčím jiným nebo z nich odstranila hloupé ilustrační obrázky z cizí tvorby, jen abych pocítila tu pýchu a hrdost na to, jak mi tím stoupne laťka? Ach, ty vzpomínky…

Ale k věci. Jako minule, i dneska jsem komentovala jen lidi, k nimž mám co říct, ať v dobrém nebo rýpavém, s držením palců nebo skládáním obličeje do dlaní v zoufalství. Nemá smysl se tu rozepisovat o blogerech, jako je Abyss nebo Tlusťjoch, a vysvětlovat tu, proč jsou tak dobří. Na to se ptejte jich, co já vim, kde se to v nich bere, ale to jsou sakra AK blogeři s velkým AK. Tak. Jedem.

A Brunette

Na první pohled to není úplně zlo, ale na druhý je tam celkem dost prostoru pro zlepšování. Pořád nechápu smysl vedení českého blogu s rubrikami a popisky v aj. Chodí snad na ten blog nějak významné množství zahraničních čtenářů? Pokud ne, přijde mi to jako blbost. A vzhledem k tomu, že přesně na tohle jsem se ptala už pod jejím přijímacím článkem a také v jednom z mých předchozích pokusů o kování a ještě stále se mi nedostalo žádné reakce, vidím to prostě tak, že A Brunette je dění v Klubu srdečně ukradené. Nekomentuje, neúčastní se, jede si po svém, tak jako to šmrdlá s občasnou hrubkou a s aktivitou tak jako že jednou za měsíc, jednou za dva měsíce článek. Myslím si, že tohle ani zdaleka není top a že Klub by rozhodně v cestě za zvýšením své úrovně měl takové sporné případy nechat jít. Protože proč jako ne? Dostala A Brunette svou šanci? Dostala. Dali jsme jí zpětnou vazbu? Dali. Užila si svých patnáct minut (= několik měsíců na titulce)? Užila. A bylo to k něčemu? Došlo k nějakému pokroku? Žádný nevidím. U mě by neprošla.

Adam Dilda

Některým možná leží v žaludku, ale já se ho musím zastat. Je to kluk jako buk a těch je v klubu zoufale málo, je milej, je mladej, jeho články jsou takové mile naivní a hlavně upřímné. Design má jednoduchý, ale funkční a příjemný, aktivní je a mě prostě baví.

Alfalfa

Zdaleka ne u všech cizích obrázků vidím zdroje. To by se v AK dít nemělo:

Konkrétně tady, tady a tady, a to je jen první stránka. Kdybych byla právoplatná Kovářka, řekla bych doplnit, a hned nebo bude bububu!

Alfa vlčica

To je spíš věc pranýře, ale člen AK by měl dbát i na vhodnou, pokud možno bezchybnou prezentaci. Zdejší design má zcela jistě mouchy, třeba to slůvko „wolf“, co zůstane napravo osamocené, když se scrolluje dolů, nebo dole hafo nefunkčních obrázků. Dva články na hlavní straně mi přijdou dost málo, navigace vpravo dole je taková dost nezvyklá a řekla bych nešikovná, v článcích by mělo být víc toho článku, jinak to není blog, ale galerie. Fotky jsou to sice pěkné, ale co z toho, když si tam nic nepočtu, a ke všemu zoufale nízká aktivita. Leden – článek. Říjen – článek. Srpen – článek. Myslím si, že blogy s velmi nízkou aktivitou by se měly tolerovat jen v případě, že ten občasný článek za to čekání fakt stojí. Dvě tři fotky za něj podle mě rozhodně nestojí, čtenáři blogu si zaslouží mnohem víc – čtenáři titulky rovněž – a rovněž krátké oznamovací štěky by se na autorských blozích objevovat taky neměly. Takové věci si cpěte někam do menu jako update, když to někdo vydává za článek, otvírá se mi v kapse kudla, a zase, ty dvě fotečky k tomu to nezachrání.

Není to prostě dost dobré. AK by měl chtít po svých členech mnohem víc.

Arganiska

Doporučila bych a prosila u fotočlánků perexy před fotky. Třeba z tohohle článku se čtenáři titulky nedozví nic než název a prázdné okénko, a teprve po rozkliknutí zjistí, o co že jde.  To k nim není fér a na titulce to navíc nevypadá dobře.

Attilka

Ty kresby se mi hodně líbí, ale takhle krátké „články“ ne. Řešení je přitom jednoduché – buď kresby publikovat v rámci rozsáhlejších článků jako ilustraci nebo „jo a mimochodem k dnešní myšlence, tohle jsem před týdnem nakreslila a mám z toho takové či oné pocity, při tom kreslení mě napadalo to či tamto“, a nebo je loudovat do galerie. Takové věci by se za články vydávat neměly, zase to není fér ke čtenářům titulky, které zajímá hlavně to, co píšeš. Pokoukání si pak milerádi užijí nerušeně v galerii, kde mohou svobodně proklikávat mezi obrázky a vybírat si, co otevřou, podle náhledu.

Atze

Fakt si nejsem jistá publikováním článků plných vulgarit jako je tenhle na titulce, kterou čtou dvanáctileté děti apod. Každej se občas nasere a nejsme puritáni, abychom se nad sprostými slovy křižovali. Ale všeho s mírou a tohle podle mě míru značně překračuje. Důležité ale je hlavně to, že si musím klást otázku: jakou má tenhle bloger úroveň? Jak jeho projev ovlivňuje všeobecné povědomí o AK, jeho obrázek a image? Jak ho prezentuje se svým postojem, hlásaným pod menu:“Jsem členem AK a seru na vás.“? Jako proč, prostě proč by AK měl něco takového chtít mít ve svých řadách??

Čarodějka

Všechno dobrý, ale co mi je trnem v oku, je ta mizerná gramatika. Hrubky jak slon (typ na nákup), nepochopitelné překlepy (dvakrát v jedné větě „josu“ namísto „jsou“, take namísto také, ačkoli všude jinde háčky a čárky jsou a ta písmena si jsou na klávesnici na hony vzdálená, a další) a prapodivné formulace jako třeba:“Zde jsou stránky na dvě keramické dílny.“ O.o Já bych řekla, že zde rozhodně nejsou stránky na dvě keramické dílny, ale dva odkazy na stránky dvou keramických dílen. Stačí si k tomu všimnout, že v jediném článku autorka několikrát napíše „Malorka“ a několikrát „Mallorka“, aby mi bylo jasné, že jakákoli forma je tady zcela vedlejší, důležitý je pouze a jedině obsah a jak to tam padne, tak to tam zůstane ležet. Co to signalizuje? Nejen velmi mizerný a smutný vztah k mateřštině, ale i naprostou neúctu ke čtenářům. Což je taková podle mě docela důležitá kvalita blogera, který to s tím blogováním myslí vážně, a když ta kvalita chybí, tak to prostě u mě není dobrý bloger, i kdyby všechno ostatní dělal ukázkově. Kazí to dojem. Dneska možná každej třetí trpí dyslexií a kdovíčím ještě, ale Word, žejo. Korektura. Co k tomu dodávat. Když tohle někdo vypouští do světa, tak je mu to prostě jedno, to neni o ničem jinym.

Denisa Kadlecová

Na střed, doleva, do bloku, na střed, na střed, doleva, na střed, tak už si konečně vyber!

Zarovnávat dlouhé souvislé texty na střed je zvěrstvo, trpím, ale snad bych to prominula snáz, kdyby po několika článcích se středovým zarovnáním nepřišel další, zarovnaný doleva. Jestli jsem u středů skřípala zuby, u střídání zarovnání se zahryzávám do stolu, abych neskučela. Člen AK by měl mít v sobě trochu estetického cítění a snahy udělat ten blog hezký na pohled a čitelný. Možná jsem blázen, ale ke standardní výbavě dobrého blogera by podle mě měla patřit zvídavost a studium alespoň základů typografie. Měli by z toho skládat zkoušku a teprve pak by je Klub měl přijímat.

(Jo, určitě jsem blázen.)

Dětský sen

Zase? Co máte s těma anglickýma popiskama? A když už, tak proč nejsou v AJ opravdu všechny, proč jen něco? A kde se mám na té stránce dozvědět něco o autorce/autorovi? A proč jsou poslední cca tři články převážně o tom, že „nemám co psát, nebaví mě to, já tu teď skoro vůbec nejsem“? A co zase s tím zarovnáním na střed?

Vzhledem k tomu, že poslední článek byl publikován těsně před Vánoci, měla by u mě autorka blogu přesně pět dní na to, aby napsala opravdu hodně dobrý, zachraňovací článek, a rozjela smysluplnou aktivitu. V opačném případě sayonara, neboť jsem zastáncem tříměsíčního pravidla. Očko se dá přimhouřit, když víte, že byl bloger vždycky aktivní, jen mu do toho zrovna teď něco vlezlo. Ale tady je jasně vidět, že ta aktivita byla mizerná i celý loňský rok, blog je plný krátkých článků, youtube videí (sice vlastní výroby, ale myslím si, že videa na blog nepatří, pokud to video považujete za celý hotový článek a nejste schopni k tomu dodat aspoň deset řádků smysluplného textu) a věcí jako tohle, což je úplně absurdní neúcta k tomu, co by AK měl znamenat. „Do každého článku musíte dát něco ze sebe…“ Ale tohle vlastně není ani článek. Může mi někdo říct, co tohle dělá v Autorském Klubu?

Enitas

Nevím, jestli má bejt tohle nějakej protest nebo je to standardní způsob vyjadřování autorky. Pokud je to to první, snad by se nad tím dalo zavrtět hlavou. Pokud to druhé, Stando, vážně ti tleskám. Tohle je tvoje elita.

Es

Mě to vždycky docela bavilo, je v tom určitá poetika, i když jsou ty článečky krátké, aktivita nízká a mnohdy tam zaznívají hlášky typu „nemám co psát“. Ale asi už jsem z toho vyrostla a už mě to sebelítostivé utápění se v problémech nebaví číst. A taky se mi nelíbí ty poslední články, z nichž to vypadá, že se autorka dost trápí se svou váhou a místo aby navštívila doktora nebo dietologa, si naordinovává bláznivé hladovky či zvracení a člověk si jenom říká, kdy se to zvrhne v regulérní pro ana blog, což je podle mě něco, co by AK rozhodně podporovat neměl a co by se na jeho titulce nemělo objevovat.

Fakt nevím. Jsou to takové štěky, statusy. Nejsem si úplně jistá, jestli se tomu dá říkat blog, je to holt zase jedna sporná věc, kterou si ale, když se řekne kvalita a úroveň, opravdu nepředstavím a představovat nechci.

Gallilea

Perex, v žurnalistice – zpravodajství a publicistice, je označení pro krátký text (obvykle 2–5 vět), jehož účelem je uvést a upoutat pozornost na následující delší text článku a/nebo naznačit, o čem článek bude. Na co nestačí upoutat titulek nebo podtitulek, to rozvádí perex, aby se čtenář mohl rozhodnout, má-li věnovat čas čtení celého článku a jde-li o téma, které ho zajímá. (wiki)

Gallileiny perexy na nic rozhodně neupoutávají, nic neuvádějí a naprosto ve mně nevzbuzují touhu ty články rozklikávat. Nicméně jsem to udělala a hele, ono je to o broucích! Proč jen se to jako čtenář nemůžu dozvědět dřív, než to rozkliknu? A co je to vůbec úkol 91, ptám se a hledám odpověď. Najdu ji teprve až když si najedu na nicneříkající název rubriky 101/1001 a hledám její první článek. Ha! Projekt. Jo ahá, tak o tomhle to je. Proč není ten projekt vyvěšený čitelně někde pod záhlavím nebo v menu, aby čtenář nemusel hledat vysvětlení, o co go?

Autoři blogů by měli na čtenáře myslet. Občas se na svůj blog podívat cizíma očima, jako by ho viděli poprvé. Dává všechno smysl? Najdu tu jako čtenář snadno všechno, co bych měl najít? Co mě tu nejvíc zaujme, na co kliknu a k čemu se nejspíš neprokoušu?

Kdyby tohle autoři dělali, asi by se občas dost divili, jak jsou jejich blogy nepřehledné.

.

Tak to by bylo, už mi z toho tuhnou prsty a internet svou rychlostí taky zrovna nespolupracuje, tak snad jsem někoho nakopla nebo inspirovala, snad někdo bude mít nápady, jak to Kladivo udělat lepší a třeba zevrubnější a zároveň u toho nestrávit život (možná kdyby se lidi střídali? Ale osobně bych byla spíš pro nějakou jednu výraznou osobnost, stálici. To prostě působí líp a lidi se pak víc bojej, muhaha)

Každopádně budu ráda za zpětnou vazbu a vůbec nejradši bych byla, kdyby se nad těmi největšími zlobivci zamyslel sám Standa a něco s tím udělal. Napomenutí? Vyhazov? Konečně pořádná úprava podmínek tak, aby se takové sračky věci na titulku nedostávaly? To je mi srdečně jedno, ale něco by se dít mělo, s tím asi všichni souhlasíme. Budu ráda za komentáře a až se zase někdy večer budu nudit, budu pokračovat, to se zase nebojte 😉