The Stampede Trail: Přípravy v plném proudu, pan M. se nevzdává

Není vám jasné, o co jde? Čtěte předchozí článek The Stampede Trail: Jít či nejít?

Před pár týdny jsem dočetla Into The Wild a myslela si, že se rovnou vrhnu i na doplňkové čtení, knihu od Chrisovy sestry Carine, která dovysvětluje hodně o jejich dětství a zázemí, v němž vyrůstali. Jenže se k tomu nemůžu dostat a obtížnost zařizování téhle srandy mě celkově dost znechucuje, tak to vidím spíš na čtení až doma, až bude po všem. Nebo po ničem. Zatím pořád nevíme.

Zařídit si půjčení auta se zdá být úkol téměř nadlidský, a přitom jsou to všechno nesmyslné a blbé zádrhely. Pan M. si před odjezdem zapomněl zařídit mezinárodní řidičák, a tak celé půjčení stojí na otázce – je pro tu konkrétní společnost nutný nebo to jde i s českým? Pokud si myslíte, že je to jednoduchá otázka, na kterou nám musí poskytnout jednoduchou odpověď, tak se šeredně mýlíte, ale neplačte, my jsme si to mysleli taky.

Místo toho si pan M. už týdny vyměňuje maily se zákaznickou linkou, z níž není schopen vymámit normální reakci na cokoli, co napíše, a to i přesto, že se tam bavil s nějakou Češkou. Nebudu vás zatěžovat přesnými citacemi, ale je to asi jako když se zeptáte, kolik je právě hodin, a dva týdny později dostanete odpověď s odkazem na aktuální jídelní lístek ve vyhlášené restauraci v Bhútánu.

Vy se prostě ptáte, jestli musí váš řidičák být mezinárodní a dozvíte se, že „se musíte prokázat platným řidičským průkazem“. Ok, znovu se ptáte, jestli musí být mezinárodní nebo stačí český. Dozvíte se, že „některé společnosti vyžadují mezinárodní, jiné vlastně požadují jen aby byl v angličtině“. Pominu fakt, že to je nesmyslné nařízení samo o sobě. Co totiž na řidičáku přeložíte do AJ? Pouze slova jako „Jméno“ a „Datum narození“. Vaše jméno a samotné číslice přece nikdo překládat nebude, takže wtf, to neumíte použít mozek a vidět, že „Karel Novák“ bude asi jméno (zvlášť když se tak představoval v mailech) a „1/1/11“ bude datum narození?

Anyway, znovu se ptáte, protože vám sice slečna udělala rezervaci, ale vy si chcete být jistí, že při převzetí nebude problém, a krom toho jste lince jasně sdělili, o jakou konkrétní společnost máte zájem, takže proč vám není schopná říct, jak je to u nich? Dozvíte se, že „se musíte prokázat řidičským průkazem a kreditní kartou“. Ok, přestanete řešit debilní řidičák, zjevně se odpovědi nedočkáte. Ptáte se, jestli musí ta karta být nutně kreditní nebo stačí debetní, protože vy nemáte kreditní, ale debetní kartu. Dozvíte se totéž co v minulém mailu, jen s tím rozdílem, že je to tam napsáno třikrát. Zase víte hovno. Ok, já chápu, že vy říkáte, že mám ukázat svou credit card. Ale myslí se tím opravdu výlučně credit card a pokud ano, proč mi prostě nemůžete odpovědět? Známá tvrdí, že tady se všemu říká credit card, a vy koukáte do historie věcí, co jste si kupovali na netu, kde vám to taky tvrdí, že jste platili s „credit card“. V netbankingu a na kartě ale jasně stojí „debit“, takže si prostě potřebujete být jistí. Napíšete ty samé dvě jednoduché otázky taky na správu – nevím, jak se ten úřad přesně jmenuje, ten, co vydává řidičáky 😀 – a přijde vám obsáhlá odpověď asi jako že „Děkujeme za váš podnět, pro náš úřad je velmi důležitý a bude nad ním uvažovat. Pokud uvažujete o podání vašeho podnětu, zašlete tento na adresu xy ve třech kopiích“ a podobně.

What – the – fuck?? O.o 😀 Jaké proboha podání? 

Prostě máme pocit, že se proti nám všichni spikli, prostě si řekli, že si z nás budou dělat blázny, nebo jsou všichni na té druhé straně totálně zhulení, zkrátka je to docela podobný boj jaký svádím už několik měsíců se zákaznickými linkami v Anglii při snaze vyřešit naše daně a penzijní pojištění.

Do toho neúnavně vybíráme vybavení, které je třeba mít, pan M. tomu věnoval takových hodin na Amazonu, že to hezké není, a já jsem taky přečetla takových článků a recenzí, že mám z mozku avokádo a když se mi pak do toho všeho ještě několikrát po sobě ucpe vysavač, vydávám u toho skřeky, že si orli kilometr nad náma vyměňují bázlivé pohledy.

V takovou chvíli ještě hrozně potřebujete, aby vám někdo nejprve ochotně nabídl možnost slevy na vybavení, které si vyberete, ale když mu pak pošlete seznam a potřebujete to rychle objednat, tak vám udělá kilometrovou přednášku, že tohle vůbec není vhodné a že vám to nestačí a že potřebujete ještě tohle a tamto (a přitom to už všechno dávno mám a kdo se tě ptal na tvůj názor). Já vím, že to myslí dobře, ale… NO. #grumpy_cat

Hmpf. Až bude tohle všechno za mnou, neuvěřitelně si oddechnu. A zatímco já bych se na to nejradši vykašlala, protože to podle mě za ty nervy nestojí, pan M. si je zjevně s každým dalším klackem pod nohy jistější, že tohle musí dopadnout, i kdyby to byla poslední věc, co ještě udělá, aby následně mohl všechny fotky, historky a samozřejmě i můj nevyhnutelný post-článek vyslat do světa jako jedno velké FUCK YOU všem, kteří se nás od toho pokoušeli odradit 😀

Nevím, na jednu stranu bych si taky přála zjistit, že to nebylo tak těžké a že měli dotyční zkrátka jen plnou pusu pesimismu (ostatně narozdíl od nich jsem o tom hodně četla a samotný hike zase tak těžký není, vyjma vyhnutí se puchýřům), ale na druhou sním o tom, že prostě hodíme konečně flintu do žita, přestaneme to řešit a ty poslední týdny si tu užijeme v klidu, bez internetových bojů a nejistot. S jedinou věci k vyřešení, a sice jestli si mám koupit novou taštičku přes rameno po netu nebo až v Anchorage 😀

Každopádně co se vybavení týče, něco už máme a na něčem se pracuje. All hail Amazon. Co ještě nedošlo, dojde tak akorát, co se ještě neobjednalo, z toho jsem nervózní, ale s prioritním shippingem to snad bude v pořádku. Ovšem taky už to chci mít zařízené. I když mě do toho pořád štve myšlenka, co když nepojedeme nikam a já ty věci kupuju zbytečně? S tím ale holt nic nezmůžu… a snažím se vsugerovat si myšlenku, že je určitě použiju i jindy a ještě za ně budu ráda.

Minulý víkend jsme se potkali s Randym (už jsem ho zmiňovala v jiném článku), který se podle všeho vyzná v možnostech dopravy na místo určení, takže jsem mu poslala mail s tím, co jsem zatím zjistila já, ať mi potvrdí, jestli to mám správně nebo jestli existují i jiné možnosti. Podle mých prozatímních zjištění totiž nakonec nemůžeme využít žádný z autobusů, které provozuje přilehlý park Denali a o nichž mi vykládal, jelikož bůhvíproč fungují až od patnáctého května, což je na nás pozdě. Vypadá to tedy pouze na vlak, pak přespání v místní lodgi (což by mohlo být fajn, je to tam hezké, ale jsou to výdaje navíc a těžce nemám chut‘ vystavovat se debatám s místními, kteří by se nás rozhodně ptali, a kteří zjevně podle všeho lidi, kteří tam chodí, nesnáší) a pak taxi nebo stop do Healy. Kde bychom nechali naše kufry, zatím netuším, hike by se tím docela významně prodloužil, a to jsou jen dva z mnoha důvodů, proč doufáme, že auto vyjde.

Randy má kontakt i na chlápka, co dělá na místě průvodce, což je paráda, myslela jsem si, že tam touhle dobou nikdo nechodí. Ale bylo by to mastné a pan M. o tom vůbec neuvažuje. Já bych taky mnohem radši šla s normálními lidmi než s průvodcem.

Jenže to nám zjevně nevyjde. Na Stampede sice zjevně jdou alespoň dvě skupiny v podobnou dobu, jenže jedna jde několik dní před námi a druhá několik dní po nás. FML.

Tak to zatím vypadá, že většina okolností (snad až na nález batohů) je zatím proti nám a jediný člověk, který opravdu chce, abychom tam šli, jen pan M.. Tohle bude ještě sranda 😀

Mě ale přece jenom taky baví myšlenka, že tam půjdeme, užijeme si spolu tu několikadenní procházku divočinou a po návratu budu moct napsat nejen o stezce jako takové, ale i o všem vybavení, které jsme měli a jak uspělo. O tom bych totiž ráda psala častěji, víc praktických ukázek minimalismu v životě a víc recenzí.

A fakt by mě bavilo tam už stát, kochat se krajinou a taky se usmívat nad tím, kolik okolo toho někteří dělali scén. Říkat si, ať jdou všichni do háje a seděj doma za kamnama.

K čemu má ostatně člověk blog, když nezažívá nic, o čem by se dalo psát? 

Chci žít a zažívat a vždycky jsem snila o tom psát jako průkopník o věcech, o kterejch toho na netu moc nenajdete. To je to, co lidi hledaj. A co je neprobádanějším územím než právě Stampede? Dobře, v až tak doslovnou definici neprobádaných cest jsem nedoufala, ale why the hell not 🙂

Edit: Randy pořád neodpovídá, a to už je to týden, co jsem mu psala. Vážně, Američani a maily, to je rychlejší jim poslat dopis.

Nakonec máme rezervaci na auto. Háček ale je, že cena je dvakrát vyšší, než na kolik to měl zjištěné pan M., a to v ní ještě nejsou započítané další věci jako příplatek za jeho nízký věk, benzín atd.. Handrkovačky s helpdeskem zjevně pořád ještě nekončí.