Tomu už se ani nedá říkat Kladivo…

Spíš masážní drbátko na hlavu 😀

Mám pocit, že produktivita odjela na dovolenou. Rozepsané články, nebo spíš náměty, se kupí, ale psát mi teď prostě nejde, na to mám hlavu až příliš plnou zařizování budoucích dvou měsíců, a taky truchlení. Přesto jsem se rozhodla dostát slibu, že se mrknu na jednoho dobrovolníka na zdrbání blogu, a tak jsem tady.

Dobrovolníci mě baví – prokazování zájmu o to, jak na tom jako bloger jsem, to značí blogera na velmi správné cestě. Čím víc se ptáte, tím víc zpětné vazby dostanete, a umíte-li s ní naložit, pak nevidím důvod, proč by z vás nemohlo něco být. Vám nejspíš známá Mločice Rory dokonce přišla s dotazníkem o blogu, o jehož vyplnění požádala svoje čtenáře, a já nestačím kroutit hlavou při zjišťování, že i v těch našich „malých“ vodách se najdou blogeři ambiciózní, s chutí vložit veškerou možnou energii do čehokoli, co je může někam posunout. A s chutí jít s kůží na trh a kritice se přizpůsobit. Dneska to ale není o Rory, dneska dělám spršku další staré známé, Taychi 😉

Já už se do toho kování tak nehrnu, nechci se motat do cesty Lupařkám, ale Taychi se mi přihlásila  (a dostala tak zlatého bludišťáka za odvahu) (zajímalo by mě, jestli si někdo ty mnou rozdávané bludišťáky počítá :D), takže co bych nepomohla 🙂 Akorát moc nevím, co mám na těch poctivých blogerech pořád sprchovat. Nemohlo by se mi hlásit víc zlobilů?

První dojem je příjemný. Přírodní barvy, recyklovaně papírový vzhled, příjemné písmo v záhlaví, úplně to na mě voní jako kniha. A latinu to má rádo. Na první pohled přemýšlím, jestli to není takové zvláštní, mít tam ten nápis dvojjazyčně v naprosto stejném fontu, velikosti i barvě, ale nemůžu přijít na důvod, proč by to nemělo jít.

Tělo blogu je pěkně uspořádané, červené titulky nejsou zbytečně agresivní, hodí se. Perexy jsou příjemně dlouhé, tak akorát, abych se mohla aspoň trochu začíst a něco se dozvědět bez rozklikávání, ale zároveň aby článek nebyl moc dlouhý a orientace na stránce ztížená. Chválím příjemné autorské fotky s řádným odsazením od textu a v ideální velikosti, aby to fakt působilo jako ilustrace textu a ne jako pár fotek s textem. Začínám si uvědomovat, jak v tomhle případě na velikosti fakt záleží a jak to ovlivňuje celkový vzhled a vůbec působení blogu.

V článcích občas ujede zarovnání některým odstavcům – kosmetická vadička, kterou si je třeba pohlídat. Stejně tak sloupek působí jako rozlámaný hřeben a přemýšlím, kolik čtenářů bude mít dost odvahy se do něj pustit, jelikož je delší než obvykle. Takové dlouhé slité texty má líný čtenář tendenci přeskočit, což zrovna u profilu nechceme. Abychom ho na něm lépe zaháčkovali, zvážila bych rozdělení na několik odstavců podle tématu, zvýraznění klíčových slov tučně nebo kurzivou a místo odkazu na standardní blogger profil bych odkázala na profilový článek. Nebo proč tam nemít oboje? Seznamy oblíbených filmů, seriálů a her někoho mohou zajímat, ale připadá mi, že vlastnoručně napsaný článek působí osobněji a lépe než pouhé vyplněné předepsané kolonky.

Pod kolonkou Pravidelní čtenáři je to lehce nevzhledné kvůli tomu modrému čudlu. Šlo by ho vyměnit za něco víc „vlastnoručního“? Případně posunout pod avatary členů? Zdá se mi, že by dávalo větší smysl, kdyby pod nápisem „Pravidelní čtenáři“ byl skutečně seznam pravidelných čtenářů, a teprve potom nabídka k přidání se.

Jinak oceňuji vcelku minimalistické provedení sloupku, v podstatě tři položky a konec.

Orientaci na blogu moc nerozumím. Nejprve se zdá, že jediná možnost, jak jím procházet (kromě listování dál a dál) je proklikat se přes štítky přímo v aktuálních článcích. Ale kde je nějaká navigace…? Aha, dole. Nevím, jestli je to nejšikovnější věc, ale uznávám, že taková změť štítků by nahoře nevypadala hezky a kdo hledá, najde. Uživatelé Bloggera jsou na to třeba zvyklejší.

Občas ujede zarovnání obrázku mimo text, což je další věc, kterou si je třeba hlídat, ale jinak věru nevím, co vytknout. Blog je skvělý, autorský, příjemný, čtivý, na nic si nehraje, fotky jsou taky příjemné a hřejivé, je to osobní, Taychi se neschovává, ale taky tím svým kouzelným čumáčkem nespamuje každý druhý článek a čtenářům se nevnucuje, což je bohužel neduhem mnoha, byť pěkných, blogerek. Taychi je taky pěkná, ale chápe, že čtenáře prostě nijak zvlášť nezajímá donekonečna koukat na záplavy tuctových selfies, čtenář chce číst něco zajímavého, a to mu dobrý autor musí umět dát, a to je umění.

V AK je třeba celkem dost „outfitových“ blogerek. Holky, co se vyžívají ve splácávání koláží oblečení, které si nikdy nekoupí (buď že na to nemají, nebo že by to stejně v reálu nenosily, protože se to k jejich skutečnému stylu prostě nehodí), a málokdy k tomu jsou schopné něco vůbec říct. Proč se jim to líbí, co je na tom zajímavého, z jakého je to materiálu… prostě je to o ničem, nespojíte si s tím žádné emoce, nezaujme vás to, nevytvoříte si k tomu vztah, je to studené, tupé a materialistické. Taychi oproti tomu umí napsat hřejivý článek i o jediném duhovém svetru. V pár větách a jedné citlivé fotografii si k ní, k tomu svetru a dokonce i jejímu maňáskovi vypěstuji vztah, usměju se, dýchá to na mě pozitivitou a je to bohatě o něčem. Tohle je důkaz zajímavého blogera. Nemusíte být blázniví světoběžníci, úžasní kreslíři či šperkaři. Stačí, že umíte v člověku udělat příjemno a navodit útulnou, pozitivní atmosféru, a přesně to Taychi umí velmi dobře. Možná to není žádný Šťastný blog plný mouder a objevných zjištění, pořád je to prostě osobní deníček, ale nějak člověku nevadí to číst, i když o tom autorovi nic neví. Je příjemné ho takhle poznávat, skrz ty nevinné, poctivě napsané řádky.

A taky je fajn, když má blog pořádný název a ikonu. Hned je to takové ucelené a víc profi.

Co s blogem dál? Nic zvláštního to nepotřebuje. Jen prostě psát, psát a psát, tříbit si styl, udržovat laťku a snažit se ji i sám sobě zvedat. Zkoušet třeba občas nějaká čtenářsky zajímavější témata pro zaujetí nových čtenářů a občas si třeba zahrát na egoistu a nasdílet svoje obzvlášť povedené články v Titulce na FB nebo si udělat nějakou dobrou reklamu u některého AK blogera. Víc čtenářů, víc zpětné vazby, rychlejší a mnohem snazší růst. Samozřejmě nevím, jak je na tom Taychi s čtenářskou obcí, ale z vlastní zkušenosti vím, že my mimoblogocézetoví to máme s naháněním nových čtenář o kapku těžší 🙂

Taky by bylo fajn přihodit do sloupku ikonku bloglovinovskou. Jasně, kdo má zájem, najde si blog přes Bloglovin sám, ale proč jim to trochu neusnadnit a sobě tak nepřidat pár stálých sledovatelů. Když chci lidi k sobě dostat, musím vždycky udělat něco navíc a jít jim naproti.

Tak, tolik ode mě, a teď se do Taychi pusťe vy 🙂 Zaslouží podle vás v něčem vydrbat kožich, chcete ji za něco obzvlášť pochválit, máte pro ni nějaké tipy na zlepšení se? Směle komentujte.