Z tvých rtů

Z tvých rtů padají hlásky

A v hloubce tvých lesklých očí

Se stříbří horizont dálav

Průzračné okno do všech

Oceánů světa, do všech pralesů

A všech pouští. Do všech pozemských

I nadpozemských světů, do všech sfér

Lidského bytí

Tam se ukrývají křehké střípky

Bolesti i radosti

Droboučký prach štěstí, které, dosud nepoznáno,

Nevidělo denního světla

A bude líp, až se černí delfíni

Z těch dalekých oceánů rozhodnou

Vyplout na blyštivou hladinu

A nechat se unášet stříbřitými tisíci

Hedvábných vlnek

Až jejich sametová těla

Pohltí odlesky zapadajícího Slunce,

Kterým ti mám být já. A já budu.

Dokud se v tom oceánu má zbloudilá duše

Dočista neutopí.

.

Tož kurňa, to jsem dřív psala věci, co?