Moje momentální nejoblíbenější zero/low-waste vychytávky (a co nefungovalo)

Je to téměř rok, co jsem sepsala seznam svých momentálních zero/low-waste vychytávek. Od té doby jsem vyzkoušela docela dost nových věcí, něco se chytlo, něco úplně ne, ale snažit se žít low-waste je zkrátka proces. Ze dne na den neimplementujete samá zázračná řešení, která zachrání planetu i vaši peněženku, a i když je internet plný blogočlánků a videí tohohle typu, neexistuje univerzální seznam, podle nějž bychom mohli nakupovat všichni – každému funguje a vyhovuje něco jiného. A tak je holt třeba zkoušet. Ale aspoň to není nuda.

Moje momentální oblíbenosti:

Catastrophe cosmetic maska od Lushe – už dlouho mi nic tak rychle a spolehlivě neuklidňovalo bolavá místa na obličeji. A to mám normálně k jejich pleťové kosmetice spíš rýpavý, odmítavý vztah, založený na podprůměrných zkušenostech z minulosti.

Přírodní deodoranty od Earth Conscious (jasmín a růže) a český od RaE (santalové dřevo). Oba jsou mnohem menší než můj předchozí od Ben & Anna, (červený grepfruit) a výrazně lehčí než můj krystalový (Balea), takže do báglu nebo kabelky ideální, voní (zvlášť ten santalový má silnou, dlouhotrvající vůni), nedrolí se (narozdíl od BA, to už si nikdy nekoupím), nanáší se nádherně a dost dobře fungují. Problém s přírodními deodoranty je ovšem ten, že to nejsou antiperspiranty. Nemůžete od nich čekat, že se nebudete potit. Ano, zezačátku mi připadalo, že ten krystalový, který jsem zmiňovala v předchozím článku, pocení snižoval, ale ani ten to vlastně dělat nemá, hlavní funkce je eliminovat bakterie a tedy zápach. A ten se odvíjí hlavně od toho, co jíte, od hormonů, dokonce i od látek, do kterých se oblékáte. Pokud mi tedy najednou během měsíce začne připadat, že si míň voním nebo se víc potím, nelze šmahem vinit deodorant.

Pro jistotu a pohodlnost mám těch deodorantů teď ale víc, a kdykoli mi připadá, že jeden ochabuje na účinnosti, vystřídám. Například od Vánoc jsem používala téměř výhradně EC, jenže v posledních dvou týdnech jako bych se začala v podpaždí zničehonic brutálně potit, tak jsem teď přešla spíš na Rae a uklidnilo se to. Nemusí to nutně být tím deodorantem, ale pro mě osobně je tak jako tak praktické mít je alespoň dva, abych je mohla mít na různých místech v domácnosti nebo mít jeden v kabelce a jeden v koupelně. EC se, nicméně, používá pohodlněji, RaE je malinko tužší. Zkrátka jsem ještě neobjevila úplného šampiona. A vám stejně bude třeba fungovat zase něco jiného 🙂

Ekologické tablety do myčky – prvního půl roku jsem myčku prakticky nepoužívala. Neměli jsme na to dost nádobí, takže než bych ji naplnila, museli bychom být týden bez půlky věcí. Postupně se nám ale arzenál malinko rozrostl o věci, které se v ruce myjí obtížně nebo kvůli tvrdé vodě vypadají po uschnutí hrozně, plus k nám začali chodit kamarádi na akce, po nichž bylo takové naskládání všeho do myčky a zmáčknutí čudlíku naprosté blaho. A tak vstoupil do mého života Ethical Superstore, kde jsem našla nejen perfektní tablety, ale i spoustu dalších ekologicky přátelských čističů a drogerie. Tablety fungují perfektně, cena za jednu tabletu je necelých šest korun, a pohodlnost? K nezaplacení.

Voskové ubrousky – pokud neukládám zbytky do skleniček od zavařenin nebo do těch pár plastových piksel, co máme, frčím na voskových ubrouscích a mám je mnohem radši než naše stará silikonová víčka. Ta se výborně hodí na zakrytí kulatých misek a talířů se zbytky, ale pokud chci například zabalit otevřený sýr, ukrojenou zeleninu nebo něco hranatého, ubrousky se na to hodí mnohem líp, a taky se mnohem líp udržují v pěkném stavu. Silikonová víčka se nám postupem času zbarvila od agresivních koření, a snaha vyřešit to bělidlem, patrně přispěla k tomu, že se i jaksi zakalila. K tomu si přidejte tvrdou vodu a fakt, že silikon se hodně špatně otírá do sucha, a máte z toho vizuální katastrofu. Voskové ubrousky oproti tomu vypadají krásně, čistě, a většinou je nemusím mýt vůbec nebo je jen trochu opláchnu.

Menstruační kalhotky – pro mě osobně dost možná kup roku, článek o nich najdete zde 😉

Mýdlo na nádobí – ještě jsem pořád nedopotřebovala lahev jaru, co nám tu zanechali předchozí nájemníci (jsme tu už rok!), ale bohužel moje pěnová pumpička z Amazonu už téměř nefunguje a mně to díky tomu přestalo bavit. Zatím jsem se neodhodlala kupovat si novou (ono to stojí docela dost peněz a obávám se, že jsem dávno za zenitem nějakých reklamací), a krom toho jsem tuhé mýdlo stejně dlouho chtěla vyzkoušet, zvlášť v kombinaci s kokosovým kartáčem. Zatím jsem spokojená, jen jsem si nevybrala nejpraktičtější mističku na mýdlo – nemá odtok, a tak se v ní chytá hodně mýdlové tekutiny, kterou pak musím často vylívat, protože tam moc prostoru není. Ale snažím se ji využívat zase na nádobí.

Co se úplně nepovedlo:

Soap saver – Nesnáším zbytky tuhých mýdel. Furt se to někde válí, vypadá to hrozně, špatně se to používá. Tak jsem se rozhodla pro háčkovaný soap saver a vybrala si ho na Etsy, což byla myšlenka výborná, ovšem tohle konkrétní provedení se nepovedlo. Ten sáček se po namočení brutálně roztáhl, což bohužel odporuje konkrétnímu důvodu, proč jsem si vybírala přesně tenhle maličký (protože jsem ho tak maličký chtěla), a krom toho je z příliš tlustých, savých vláken, která neproschnou a celé to zasmrádá. Mýdlo to tak ani pořádně nešetří, protože je to pořád mokré, čili se pořád rozpouští. Zkrátka to nebyl úplně dobrý kup a až zas někdy budeme mít ve slevách koupené mandarinky v síťovce, zkusím si asi udělat klasický socialistický soap saver á la „to jsme měli ve školce“ z ní XD

Štěrchátko do uší – pan M. nám oběma objednal zero-waste tyčinku do uší z Kickstarteru. Trvalo děsně dlouho, než nám došly, a od té doby si na ni pořád ještě zvykám a popravdě ji zase tak moc nepoužívám. Ona je totiž docela drsná, což je fajn, když se chcete „podrbat“, ale když si chci po koupání jemně vysušit uši, tak to úplně to pravé ořechové není. Místo toho používám štěrchátka z organické bavlny a papíru a jako nepoznali byste rozdíl oproti plastu (nejsou to takové ty šunty, co člověk koupil u ťamanů a zlomilo se mu to v ruce). Příroda ho ovšem pozná.

Dvoustranné mycí/exfoliační kolečko z Primarku. Unáhlený nákup. Greenwashing. Někdy v mé rozpolcené osobnosti na chvilku převládne shopaholik nad minimalistou, vidí něco, co se tváří „zeleně“, tak neodolá, a přitom si naběhne. Jak moc ta „houba“ (je to takové placaté kolečko) je nebo není „zelená“, nechávám stranou – už jen ten fakt, že je z Primarku, asi nebude vypovídat nic dobrého o jejím původu. Hlavně to ale není úplně dobrý produkt. Přes exfoliační stranu, o kterou mi hlavně šlo, měla bůhvíproč pásku, pod kterou měl asi člověk jakoby vsunout ruku, když používá tu druhou, jemnou stranu, ale při používání té exfoliační vám jí velkou část blokovala, takže bylo třeba ji odstřihnout. Špatně se to ždíme, není to opravdová houba, jen taková tuhá placka, a ta měkká strana je tedy prakticky k ničemu, sežere to příliš mnoho mýdla/sprcháče, vůbec ji nepoužívám. Tu exfoliační si občas užívám, ale určitě by se to dalo řešit jiným provedením. Cena? Téměř nulová. Je ale třeba si uvědomit, že přesně tyhle laciné nedokonalé výrobky jsou to, co je špatně. Právě jejich skutečná, ekologická cena bývá naopak velmi vysoká.

---

Abych se ještě trochu vrátila k předchozímu článku, krom toho všeho jsem před časem na chvilku zanevřela na šampuky, zlobily mě vlasy, a tak jsem se vrátila ke kombu od Tigi Catwalk, které mám ověřené a vím, že mým vlasům dělá dobře. Šampukem a tuhým kondicionérem to prokládám a samozřejmě s nimi pořád cestuju, ale občas je prostě třeba poslouchat své tělo.

Slaný sprej teď nepoužívám vůbec a volumizační prášek výjimečně, v zimě člověk moc „volume“ neřeší, stejně jste furt pod čepicí nebo kapucou 😉

Slané mýdlo tu a tam na záda, ale na pleť s ním nesáhnu – i tak ji mám teď hodně suchou.

Přírodní houba na mytí je pořád moje oblíbenost, ale bohužel se začala po pár měsících trochu trhat, tak uvidíme, jak dlouho mi vydrží.

Rozhodně teď nepoužívám jakékoli peelingy na pleť, a přestože si pořád užívám svůj přírodní odličovač z kastilského mýdla, zároveň používám gel a toner Clearasil ze Superdrugu, a k tomu chci něco říct. Je to trochu z cyklu „som sa rozžvanila, tak to hodíme do kurzívy a kdyžtak to skočte :D“.

„Problematická pleť“ je pomalu eufemismus. To, co vám dovede udělat se životem, je skoro málo nazvat problémy, a pokud se vám nepoštěstí přijít na nějaký konkrétní důvod nebo spouštěč, nebo nepřejdete na breathariánství, můžete klidně strávit život zkoušením stovek produktů. A je plno „přírodních“ kosmetických výrobků a řešení a plno babských rad, ale každé akné je zkrátka jiné a někomu nezabere nic, ani z řad „zázračných“ nálezů, jichž je taky plný internet. Například ten můj domácí pleťočistič dělá pro plno lidí zázraky, ale pro mě osobně leda houby, tedy make-up to odstraní fajn, ale s akné mi to nijak nepomohlo, a tak jsem po čase chtě nechtě sáhla k řešení, které nemám ráda – drogerie, číst nálepky a hledat něco, co není plné dráždivých látek, zatímco se to tváří jako něco na citlivou pleť (divili byste se). Clearasil má hned jako jednu z hlavních složek salycilovou kyselinu, proto jsem si ho koupila, a hodně mi to pomohlo. Bohužel jsem se pak dozvěděla, že není cruelty-free, takže až dopotřebuju, co mám, budu zase na začátku a zase hledat něco, co ji má a neubližuje.

Mno. Next!

Bambusové odličovací tampony, kartáček, škrabátko na jazyk, pořád velká vášeň, stejně jako mýdlové ořechy na praní nebo nekonečný pečící papír.

Naši domácnost zkrátka z velké části převzaly zero-waste produkty nebo alespoň „zelenější“ alternativy, a i když nejsme dokonalí, mám z nás radost a ohromně si to užívám. Vidím před sebou množství odpadu, který jsme nevyprodukovali, a ještě dlouho nevyprodukujeme (protože mnohé ty věci vydrží roky).

Nabízí se tedy otázka, co bude dál. Inu, vždycky jsou tu další oblasti, ve kterých se člověk může polepšit. Jsem si jistá, že za rok zas budu mít další odzkoušené věci a novotiny na seznamu, například chci přejít na látkové intimky, a už teď se na tu další rekapitulaci těším!