Žiju se 100 věcmi! Konečně :)
Když jsem před několika lety začala hltat všechny možné blogery minimalisty a jejich seznamy majetku, čítající třeba i pod 100 věcí, neuměla jsem si moc představit, že bych se k takovému číslu mohla taky dopracovat. Ani jsem si nebyla moc jistá, jestli bych vůbec chtěla.
Přece jenom já až takový minimalista v praxi nejsem. Sice mám ráda čistotu a pořádek, debordelizace je tak trochu má oblíbená zábava a meditace a mít příliš mnoho krámů mě vyčerpává, ale zároveň mám svoje věci většinou ráda a ne všeho se chci zbavit. Ne nutně.
Třeba takové knihy – jen to fikne, knihami se to nasčítá, i když jich nemám až tolik, a přitom dobře vím, že mnohé z nich si budu chtít číst znovu a znovu, a to v papírové podobě a bez ochoty chodit kvůli tomu do knihovny. Chci je mít po ruce a chci mít svou vlastní knihovničku. #potterhead, hehe
Nebo oblečení. Jistě, redukuji ho už několik let, ale v zásadě mám ráda rozmanitost a poměrně velkou možnost výběru, takže se nehodlám přehnaně omezovat.
Nicméně vždycky jsem si ty seznamy ráda četla a tak trochu snila o tom, že bych si takový taky mohla napsat. Takže si teď mnu ručičky z toho, že se mi naskytla příležitost.
Doma toho mám zatím ještě moc, spousta věcí je teprve k vyřešení, ale při cestování je to jiné, to se z minimalismu stává příjemná nutnost, protože kdykoli znovu vyjíždím, znovu musím zvažovat každý gram a přemýšlet a redukovat, dokud se pohodlně nevejdu do váhového limitu a dokud nemám pocit, že mám vše, co potřebuju, a nic víc. Minimalismus v praxi? Lepší příklad nenajdete.
Neumím si představit, že bych z toho kdy dala dohromady nějaký „ultimátní list“. Pokaždé jsem v jiné situaci, jedu na jinak dlouho, do jiného podnebí, do jiných podmínek. Takže i když mám pokaždé o něco víc zkušeností, vždycky taky vlastně znovu jedu do neznáma a tápu, a vždycky nakonec vezu něco, co jsem nepotřebovala.
Ale teď na Aljašce mám ze svého výběru docela dobrý pocit a nebylo těžké ho sepsat. Tři měsíce jsou tak akorát, váhový limit velkého i malého kufru byl dohromady asi 33 kilo, a i proto, že měla být cesta dlouhá a náročná (a taky byla), jsem si nechtěla moc vymýšlet, takže něco, co bych si třeba na delší pobyt brala, jsem tentokrát vynechala s tím, že ty tři měsíce utečou jako nic a že to zvládnu. A světe div se, zvládám to víc než v pohodě 🙂
A nejlepší je, že se pohodlně vejdu právě do stovky položek (byť je to lehce diskutabilní, viz níže, ale pro představu se to pořád tomu číslu blíží). A navíc mi skoro nic nechybí! Z toho mám hodně lehkou hlavu, a to je krása minimalismu.
Pro srandu králíkům, abych si splnila tenhle sen a taky pro inspiraci, tady je můj seznam 😉
P.S.: Jako ti, jimiž jsem se inspirovala, i já použila při sepisování určité „zkratky“.
- Samozřejmě se jedná pouze o moje osobní věci, nezahrnuje to domácí potřeby, vybavení a tak. Vždycky se dopředu co nejlíp informujte, co na místě bude a nebude. Ušetříte kila v kufru, když budete vědět, s čím se nemusíte tahat.
- Některé věci jsou sdružené do skupin. Nabíječky nepovažuju za samostatnou věc vzhledem k tomu, že jsou nutností, ne něčím volitelným.
- Spotřebovatelné věci jako kosmetika atd. by na tom seznamu vlastně vůbec být neměly, jsou to věci pomíjivé, které v ideálním případě ani nepovezu zpátky. Na druhou stranu tohle je takový základ, který s sebou vezu vždycky, takže můj seznam můžete klidně považovat za návod, co si zabalit na tři měsíce do zahraničí. A proto jsem je tam dala.
- Důležité je podle mě i zmínit, že všechny tyhle věci vozím v minibaleních, omezených množstvích, malinkatých lahvičkách. Jak kvůli přepravě v příručním zavazadle, kde jste omezeni na 100 ml lahvičky, tak z logiky věci, abyste toho prostě netahali zbytečně moc. Tohle vyžaduje buď dobrý odhad nebo znalost vlastních návyků a kolik čeho spotřebujete za jak dlouhou dobu. Minule jsem to třeba notně přehnala s různými krémy a pak jsem je zase musela tahat zpátky, což je naprostá ztráta energie. Tentokrát jsem tedy výrazně ubrala.
- A jak říkám, v teplejším podnebí nebo na delší dobu by ten seznam vypadal trochu jinak. Nevzdala bych se kulmy na vlasy a zimní výbavu by vystřídalo letní oblečení. Ale na číslech by se to až tak neprojevilo.
A ještě abych zmínila barevnou legendu, růžové položky jsou ty, které momentálně moc nepoužívám, ale přesto se mohou velice hodit, takže příště bych je pravděpodobně vezla znovu.
Zelené položky jsou pak věci, které potřebují upgrade. Novou, lepší verzi, která se mi bude líp používat. Když nad tím přemýšlím, dal by se tam zařadit i notebook a mobil, ale znáte mě – dokud to neklekne, tak si to nové nekoupím 😉
Zapomněla jsem ještě zmínit svůj starý adaptér na UK zásuvky a USB adaptér – oba je vystřídal jeden nový, univerzální. A příště už nepojedou.
Tak co, kolik věcí máte vy? 😀
No, kdybych své věci měla počítat já, asi se nedopočítám, rozhodně ne během dneška. 😀 Mám ráda minimalismus, ale třeba takové knížky taky. Ne vyloženě blbosti, ale občas mi i ty drobnosti udělají radost. A tak dál. 🙂
Já bych se doma taky nedopočítala. Zkus to někdy až někam pojedeš 🙂 Praktikovat minimalismus člověk může i když jede jen na víkend na chalupu.
Jak se kdysi vyjádřil jeden nejmenovaný český mafián: Žádné věci nevlastním, ale hodně jich používám! 🙂
Kdybych měla spočítat, co mám teď doma, bylo by to minimálně na týden. Ale když jsme jeli na motorce do Arménie, byli jsme omezení skutečně hodně – nejen váhově, hlavně tím „co se vejde na motorku“ – navíc pro dva lidi. A to je sakra omezující, když už spacáky, stan, karimatky, pár náhradních dílů a nezbytné nářadí zaberou skoro polovinu místa…a nezbytné jídlo skoro celou druhou :D. Prostě, dá se v pohodě vydržet měsíc s třemi páry ponožek, několika kalhotkama, dvěma tílkama, jedněma kalhotama a dlouhou sukní, plus šátek a mikina. Jen se musí prát každej druhej den, protože ve čtyřiceti ve stínu se v motorkářskejch hadrech člověk potí opravdu jako čuně. Zvlášť v zácpě v Istanbulu, to je hotový peklo :D.
Všeho moc škodí, takže i moc omezování, ale pak je zase člověk na sebe takovej hrdej, že toho moc nepotřebuje 🙂
Tyhle situace jsou přesně důvod, proč je pan M. posedlý sháněním těch nejlehčích a nejmenších verzí všeho možného, zároveň ovšem za přijatelnou cenu. Dneska se daj koupit věci, že se nám o nich před deseti lety nezdálo. To se pak hned cestuje jinak. Jsem hrozně zvědavá, kolik toho letos budu mít na vodě 🙂
Tak podle tebe se teď začnu balit na cesty. Když jezdívám třeba na dva měsíce na prázdniny pryč, tak většinou nadávám, že mi něco chybí nebo zjišťuji, že toho dost nepotřebuji 🙂 Jsou věci, které bych podle tebe vůbec nebrala a pak zase třeba oblečení, kterého bych potřebovala podstatně víc 😀
Já mám mizernou paměť, takže si tyhle seznamy píšu i pro sebe 🙂 Mám seznam třeba i na balení se na vodu, kterej je několik let starej a asi tři roky po sobě jsem podle něj balila a nic mi nechybělo. Letos po dlouhé době pojedu znova a mezitím jsem prošla vším tímhle cestováním a tedy i transformací ohledně balení, takže jsem hrozně zvědavá, jak ten seznam upravím 🙂
Co se oblečení týče, kup si vyfukovací pytle – šikovný je ten na srolování, můžeš ho otevřít a zase vyfouknout kdykoli po cestě i bez vysavače. Pak si můžeš brát oblečení mnohem víc a mít větší výběr, tak to dělám já. Taky si beru víc triček, svetrů a svetříků než bych životně nutně potřebovala 🙂 Ale srolované to nezabere tolik místa, aby mě pak muselo mrzet, že jsem třeba něco moc nenosila.
Musím se přiznat, že docela koukám – já se zatím považuju jen za začínajícího minimalistu, ale třeba můj seznam kosmetiky a drogerie by byl tak max 10 věcí o.O A určitě bych si vydržela tři měsíce nestříhat vlasy – naopak bych byla ráda, že rostou 🙂
Ale taky záleží, kam jsi s tím jela, pokud člověk nejede do města a musí být úplně soběstačný, pak bych toho asi sbalila víc, to jo 🙂
A jinak souhlasím s komentáři nade mnou – seznamy to jistí!
Každý to má jinak, někdo může být ve všem jiném minimalista, ale třeba se nevzdá knížek 🙂 Přítel je maximálně mírný v oblečení, drogerii, no ve všem, ale zase vozí různé gadgety, které se nám ale hodí a používáme je.
Já mám kosmetiky hodně málo, líčím se jen minimálně, ale v drogerii, léčivech a tak mám ráda, když mám s sebou všechno, ať mě to nenutí nic kupovat. Mám problematickou pleť, to si vždycky vyžádá alespoň jeden dva krémíky/roll-ony nebo tak něco navíc oproti člověku se zdravou pletí.
Všeho mám nicméně trošku, dohromady to moc místa ani váhy nezabere. Co se vlasů týče, udržuju si jednak mikádo, které je třeba pravidelně zastřihovat (a ofinu jakbysmet), a taky stříhám přítele. Malý placatý hřebínek žádné místo nezabere a nůžky taky ne, nehledě na to, že je využiju i na x dalších věcí, takže nevidím důvod, proč bychom se omezovali zrovna v tomhle 🙂
Tenhle seznam je vázaný k Aljašce, což v článku zaznělo. Bydleli jsme na ostrově, in the middle of nowhere, kde měli dva předražené obchoďáky s omezeným sortimentem čehokoli, čili o důvod víc si vzít všechno, co pravidelně používám. A taky to bylo v zimních měsících – tím je ten seznam zase ovlivněný. Nevidím na tom seznamu moc věcí, které bych si nevzala znovu.
Za pár týdnů jedu na Bali, na měsíc. Pojedeme určitě lehčeji, ale co se drogerie týče, myslím, že to o moc lehčeji nejde 🙂 Uvidíme. Pravděpodobně taky napíšu seznam.
Já jich mám 80, když nepočítám všechny knihy (cca 30) a páry ponožek a kalhotky.
Tak to velkej respekt! 🙂 Já mám doma věcí hrozně moc, to by se nedalo spočítat. Nemůžu se jich zbavit. To jen takhle když jedu bydlet do zahraničí, což je důkaz toho, že to jde. Je to trošičku začarovanej kruh, protože třeba mít všechny ty svoje věci tady v Anglii, tak je během toho roku spolehlivě skoro všechny nanosím do charity shopů a ani nemkrnu. Jenže doma charity shopy nemáme a tak se ustavičně zasekávám na otázce, co s tím mám vlastně dělat, když vyhodit to nechci a na prodávání po netu to není.
Tedy aspoň to tak bývalo, že nebyly – teď už sice jsou, Sue Ryder,ale problém je, že jich je zatím málo a lidi na to nejsou vůbec zvyklí, takže většina lidí by to spíš vzala jako „hej, tam můžu nanosit svoje krámy“ místo „hej, tam můžu dobře a levně nakupovat“, jak to funguje tady. Takže jsou velice vybíraví a nemůžeš tam dát cokoli jako tady. Tady berou fakt skoro všechno, co se dá ještě použít, a jestli to nedají do prodeje, tak si s tím aspoň poradí nějak jinak. Prostě na ně člověk přehodí to břímě rozhodování, což je to nejtěžší na tom celém procesu. Dokonce i kontejnery na šatstvo a boty si u nás diktují, aby to bylo čisté a ve skvělém stavu, a sekáče snad od soukromých osob vůbec věci nepřijímají. Tak kam pak má člověk dávat to, co je v horším stavu? O.o Už léta tímhle problémem trpím a ne a ne ho vyřešit. Jinak bych toho už taky měla o milion míň. Nejsem prostě schopná ty věci vyhazovat.
Váš seznam obsahuje minimálně 200 položek, akorát je vše nasoukané na méně řádcích. Ale také jsem tuto výzvu podstoupila. Dostala jsem se na 80 věcí, je to super.
Což je v tom článku napsáno a vysvětleno.
K výsledku gratuluju.