Jak jsme jeli podruhé na letní slunovrat na Stonehenge (Summer Solstice 2017)

Před třemi lety se nějak stalo, že se nám podařilo jet na letní slunovrat na Stonehenge. Krom toho, že jde o významný pohanský svátek atd., je to akce, při níž je výjimečně možno navštívit Stonehenge zadarmo a navíc se dostat přímo ke kamenům, a taky jedna z asi 25ti věcí, co by údajně člověk měl alespoň jednou za život udělat, a tak jsme byli samozřejmě nadšení, že jsme to zvládli skloubit s prací a vším.

Pamatuju si, že jsem to tehdy žertovně označovala za beta verzi, ačkoli jsem nepočítala s tím, že bychom tam někdy jeli znovu. Na druhou stranu jsem věděla, že kdyby na to přišlo, že bychom v té době zase někdy byli poblíž a mohli bychom, tak by se to docela klidně mohlo stát, však proč ne. Představovala jsem si, že bychom tam nejeli sami, ale s někým dalším, kdo tam ještě nebyl, ono ve víc lidech je to určitě větší zábava, nicméně z místních au-párů neměl nikdo moc zájem, a dostat sem kvůli tomu nemístní Maude zase bylo komplikované, protože jsme měli volno jen na dva půldny a zkrátka jsme usoudili, že bude lepší si na sebe počkat až na jindy, až se to bude víc hodit.

Dostat to volno nebyl velký problém a bydlíme tentokrát dokonce blíž, a tak jsme si tedy řekli, že pojedeme a užijeme si to ještě o něco líp než posledně. Nakonec se nám to trochu zkomplikovalo novými pravidly a omezeními, ale pořád to stálo za to a pořád je to skvělá akce, kterou můžu doporučit všem, kteří se v tomto období v Anglii vyskytují.

Jo, potřebujeme umýt okno…

Jak to tam vypadá a jak se tam dostat?

Stonehenge stojí na odlehlém místě uprostřed polí a nic moc u něj není, kromě budovy, kudy se normálně do komplexu vstupuje, kde se platí vstupné a kde se parkuje. Odtamtud vás za běžných okolností odvezou malým shuttle busem přímo ke Stonehenge. Při slunovratu je to tam ale všechno jinak, protože tolik aut by se na jejich parkoviště naprosto nevešlo, a tak se parkuje přímo na jednom ze sousedních polí.

Kromě auta (a případné spolujízdy, kterou snadno dohledáte například skrz různé FB eventové stránky jako „Stonehenge Summer Solstice“) se dá na místo určitě dojet i autobusem a dalšími spoji, nicméně tyhle možnosti jsme nikdy nezkoumali, takže přesně neporadím.

Kolik to stojí?

Samotný vstup je zadarmo, ale nově od letoška se vybírá poplatek za parkování, který dělal na auto 15 liber. To není zrovna málo, zvlášť když jedete jen ve dvou, na druhou stranu náklady na tu celou parádu musejí být značné a měli jsme pocit, že díky tomu docela ubylo lidu, což je významný bonus. Pořád to byl obří dav, ale při východu jsme si nešlapali na nohy a bylo kolem nás dost místa, na čemž bylo znát, že je těch lidí přeci jen asi míň.

Jak to probíhá/co se tam děje?

Při dojezdu je třeba počítat se štrůdlem. Naštěstí nebyl až tak nepřežitelný, ale asi bude záležet na tom, kdy pojedete. My dojížděli tak zhruba kolem sedmé, což je taky doba, kdy se parkoviště otevírá – a není vůbec od věci být tak už tak brzo a parkovat co nejblíž ke kamenům. Při vjezdu na pole jsme zaplatili parkovné a zařadili se podle pokynů maníků v zářivých vestách. Pak je vhodné dát dohromady auto, to jest připravit ho na spaní, pokud v něm budete spát, odskočit si (po dlouhé cestě a čekačce v zácpě je to většinou třeba), pobalit se a vydat se na asi 15ti minutový pochod dalším polem k monumentu.

Letos jsem musela obzvlášť chválit toiky. Nevím, jestli to bylo tím, že vážně ubylo lidí, nebo přibylo toiek, zkrátka nebyly skoro žádné fronty, celou noc byl k dispozici toaleťák (nicméně k ránu už ne a já radši stejně měla vlastní, po minulých zkušenostech :D), toiky byly splachovací a s dávkovačem na antibakteriální gel. No prostě celkem luxus.

Také byla všude osvětlení, což mi na jednu stranu přišlo jako škoda (asi byla i minule, ale přišlo mi jich teď víc), protože zkrátka neuvidíte hvězdy, ale co se dá dělat, je to praktické.

Stejně jako minule jsme ocenili veganské možnosti stravování, pan M. měl obří falafel a já fazolový burger, oboje poměrně předražené, ale co čekat na takové akci uprostřed pustiny. Stánků tam není mnoho, ale myslím, že si vybere každý, a po ránu určitě potěší stánek s kafem a koblihami. Až na ten detail, že ráno už ty koblihy nebyly, jen balené muffiny 😀 Ale co už, my měli vlastní dobroty.

Opět jsem usoudila, že potřebuju větší djembe, alespoň na takovouhle událost 😀 Byla jsem ráda, že jsem si to malé nechala poslat a měla ho alespoň večer s sebou (jedna slečna si ho ode mě dokonce půjčila), ale na to, abych si vyloženě zahrála ve středu kamenů, to prostě nestačilo. Tak možná najít nějakou menší skupinku bokem, ale to jsme večer nestihli a ráno jsme si to neuvědomila, takže jsem ho nechala v autě.

Nicméně i na tom jsme letos cítili, že ubylo lidu, že jsme se v pohodě dostali doprostřed kruhu, kde vystupoval Shakti Sings Choir – banda lidí v červeném, co zpívali a zapojovali do toho všechny přítomné s tím, že jsme vlastně všichni Choir. Nevybavuju si, že by tam minule něco takového probíhalo, to byly tehdy snad jen bubny, tentokrát jsme se všichni mohli zapojit a z toho budeme mít asi ty nejkrásnější vzpomínky. Za mě jen škoda, že se krom zpívání omezili jen na tři ubohé ohmy. Podle mě by davová meditace byla naprosto epická věc, ale zase nemůžu s jistotou tvrdit, že se nestala – nestrávila jsem tam celou noc.

Celou akci nám jinak poněkud zkazila omezení, s nimiž se pořadatelé vytasili jako že kvůli teroristickým útokům, ale částečně taky prostě kvůli vlastní pohodlnosti. Že se budou prohledávat tašky, to ještě beru, ale že omezili povolenou velikost těch tašek na asi 30 x 30 cm a zakázali spacáky, to už je poněkud na přesdržku a podle očekávání to způsobilo komplikace. To je hrozně hezké, že nabádají, ať si s sebou berete jen to nejnutnější, jenže na takovou akci je právě ten spacák poměrně nutností, a taky spousta teplého oblečení, které jako kam narvete, když nemáte pořádný batoh?

Nechala jsme si speciálně od mámy poslat z Čech nafukovací karimatku a bivvy (pan M. si je přivezl sám), abychom tentokrát u kamenů nemrzli jako minule, ale nechtělo se nám riskovat, že nás s nimi pošlou od vstupu zpátky k autu (čili znovu šlapat těch 15 minut zpátky a pak zase 15 ke kamenům…), a tak jsme se rozhodli, že budeme tedy přespávat v autě. Ono se u těch kamenů stejně tak dobře nespí, bubny jedou celou noc, dovede být pekelná kosa a k ránu padá rosa, že jste mokří jako psi.

Samozřejmě plno lidí o těch nových nařízeních vůbec nevědělo – jak by taky mohli, dozvěděli by se to pouze z webovek Stonehenge, a ty čte minimum lidí, většina to spíš všechno plánuje na sociálních sítích, a tam jsem den před akcí koukala, že plno lidí o těch webovkách vůbec ani neví a zjišťuje po všech čertech komplikovaně informace, které by tam v pohodě vyčetli. A pořadatelé, místo aby připíchli pořádné cedule s těmito pravidly hned u parkoviště, odkud všichni jdou s bagáží, je umístili až u vchodu přímo ke Stonehenge, čímž bezpochyby nemálo lidí namíchli, neb se museli vracet zpátky k autu. U východu z parkoviště sice byla malá kontrola taky, ale tam zastavovali jen ty, kteří měli vyloženě krosny (ano, i takoví se našli, dokonce jedna madam v ní měla hořák, aby si mohla u šutrů ohřát polívku – o nějakém zákazu ohňů tedy zřejmě taky nikdy nic neslyšela), nebo kteří si to štrádovali polem s několika plechovkami piva v podpaždí. Ne, ani alkohol se na Summer Solstice nesmí. Díky Uchu za to.

Já nevím, co je to s lidma. Když jedu na nějakou událost, tak se vždycky informuju, co tam smím a nesmím mít, ne? Nechápu, že má někdo zato, že snad na té svaté půdě bude moct v klidu rozbít stan, vykopat díru do země, založit ohniště a opékat na něm buřty.

Jak je to tedy s tím přespáváním?

Pokud jedete autem, můžete spát v autě. Pokud jedete jinak, dopředu se dá zabookovat místo v kempu, ovšem za tučný poplatek, a vyloženě u Stonehenge je to tak, že zatím neplatí vyloženě zákaz ležení a spaní tam, ale důrazně všechny žádají, aby na zemi neleželi, z toho důvodu, že je to bezpečností riziko – někdo by o ně mohl ve tmě zakopnout, na událost taky razí lidi s různými handicapy, pro něž je obtížné někoho překračovat (ne-li nemožné), a kdyby cokoli, tak to zbrzdí záchranku, žejo…

Z toho důvodu zakazují lidem spacáky (povolili jen malou deku na sezení) a doufají, že je odradí ta kosa a mokro. Samozřejmě pokud jste otužilí nebo se hodně nabalíte, všechno je možné. A proti případné rose si člověk může vzít třeba kus igelitu.

Posledně nás od zmrznutí zachránily velké kotle se žhavými uhlíky. Letos asi taková zima nebyla, protože je vůbec nezapálili, za to tam ale byl bokem takový malý stage, kde mohly hrát různé kapely či jednotlivci, a před tím stagem ležel obrovský koberec. Moc lidí o tom nevědělo, takže to bylo příjemné posezení nebo poležení, my tam chvilku taky pobyli.

Východ

Nejočekávanější moment celé události je pak samozřejmě východ. Z obav z front u vchodu jsme vstávali radši už po třetí ráno (a šli spát po půlnoci, takže bych to nějakým spaním ani snad moc nenazývala) a vyšlo nám to krásně. Než jsme se vykopali z auta, než jsme došli, než jsme vystáli frontu (musí se jim nechat, že se poměrně hýbala), začalo nebe světlat a na samotný východ jsme pak čekali asi půl hodiny.

Snažili jsme se najít stejné místo jako minule, ale nevím, jestli se nám to povedlo. Posledně s tím Sluncem byly nějaké zmatky, vycházelo nějak podivně úplně odjinud, než odkud mělo, a hrozně mu to trvalo. Tentokrát to bylo přímočařejší, zato ale lidi nějak míň jásali a to Slunce jsme vlastně neviděli úplně vyloupnout se zpoza horizontu, což mě trochu mrzí. Viděla jsem ho až když už vylezlo nad kameny a měla jsem trochu pocit, že mi něco uteklo. Stála jsem prostě asi trochu blbě, no.

Minule nás po východu docela mrzelo, že jsme se nešli vtěsnat přímo ke kamenům, sáhnout si na ně, obejmout je a trochu se nabít. Letos bylo víc prostoru k pohybu a tolik jsme nespěchali, a tak jsme to šli napravit a bylo to super.

Mezi procházením se, běháním na toiky (festivalová střeva, here I come :P), posloucháním bubeníků a obdivováním Slunce sem si střihla trapně nedokonalý Pozdrav Slunci (who cares), pak jsme se na chvíli prospali na trávě u vchodu a nato jsme po zvážení svých časových možností vyrazili ještě na pár hodin do Salisbury.

Tam jsem byla naposledy před spoustou let, minule jsme na to čas neměli, a chtěla jsem se znovu podívat hlavně do jejich gift shopu, který mi tehdy učaroval. Nakonec se ukázalo, že jsem úplně zapomněla, že právě tady se natáčely scény do HP z nádvoří.

Dovnitř do katedrály jsme nešli – sice tvrdí, že nemají vstupné, nicméně po vás požadují příspěvek, jehož výše je „doporučená“, tedy stanovená na určitou výši (asi 8 liber na osobu) a já nevím jak vy, ale nemám náladu na to, aby se na mě někdo ksichtil, že mu dávám míň než kolik očekává (nebo nic). Nejsem ten typ, co by na to hodil bobek a řekl si, ať si trhnou, vždyť píšou, že je to dobrovolné. Neřeknu kdybych u toho vstupu nemusela vyloženě procházet kolem té baby, co to vybírá, ale takhle to mít nemusím. A tak jsme jen prošmejdili ten gift shop (furt tam mají spoustu pěkných věcí) a pak jsme frčeli.

Mimochodem, mají tam hlavně pěkné záchody (a zadarmo) 😀 

Kromě katedrály jsme viděli jen pár obchodů, poseděli v Costě, nakoupili v Icelandu, kam se moc často nedostaneme, chvilku jsme strávili v místním parčíku, který předčil očekávání – byl skoro liduprázdný, a přitom tamtudy protéká Avona a je ledová, krásně přístupná a mělká tak akorát na brodění se, zchladění se v tom vedru a sbírání kamínků na památku, a pak už jsme museli frčet.

Ani se neptejte, jak mrtví jsme byli po zbytek dne – pan M. si šel prakticky okamžitě lehnout, já bohužel nemohla, neb mě čekalo venčení psů a poklízení a večer mě potřebovala šéfová, ale nějak jsem to taky nakonec přežila. Ale už tyhlety 48hodinovky bez spaní fakt nesnáším. Stará pohodlná rašple ze mě je, spát chci! 😛

No, co k tomu dodat…

Co ještě s sebou?

Špunty. Ať už budete spát u kamenů, v kempu nebo na parkovišti, nějaký hluk tam bude.

Sváču/snídani/vodu. Byli jsme příjemně překvapeni kohoutkem s pitnou vodou, ale není to podle mě něco, na co by se dalo spolehnout. Jídlo tam koupíte, ale není nad to mít vlastní zásoby, už kvůli cenám, a tak obecně, na svačinu, na cestu a na snídani (pokud netoužíte snídat hambáče nebo balené muffiny).

Toaleťák. Letos to bylo o hodně lepší, ale neriskovala bych.

A tak vůbec. Snad si umíte udělat představu, co byste na takovou akci vzali právě vy 🙂 Určitě nejsou od věci hlučné hudební nástroje, nic člověka nespojí s těmi druhými jako společné bubnování či chrastění, a na nástroje se nevztahuje velikostní omezení. S tím to nakonec mimochodem nebylo až tak úplně žhavé na centimetry – to by tam nemohli pustit skoro nikoho. Klasické bágly nebyly problém, zpátky posílali fakt leda lidi s krosnou nebo ověšené spacáky.

Žádný alkohol, žádné sklo, žádné aerosoly (můj body sprej v plastu s pumpičkou nikomu nevadil, šlo jim vyloženě o kovové natlakované deodoranty a tak), ale jinak žádný problém a řekla bych, že to byla dost podařená a příjemná akce a celkově jsem z těch lidí měla o hodně lepší pocit než minule (nikdo tentokrát nelezl na kameny ani je neobchcával – nebo o tom aspoň nevím). Ale tentokrát už asi vážně naposledy. Ačkoli nikdy neříkej nikdy…

 

  

Nějaké to další počtení:

7 komentářů

  1. To je úžasná akce! Koukám na fotky a obdivuji. Zbožňuji podobná místa, jako jsou právě kamenné kruhy a menhiry, a představa oslav letního slunovratu na tak silném místě, ani ty davy lidí by mi nevadily. Tak jste si to snad užili. 🙂

    1. Když jsou lidi na jedné vlně, tak jich může být kolik chce 🙂 Minule nám to tam pár lidí kazilo, ale letos to bylo super.

      Já taková místa taky miluju, zatím jsem ale byla víceméně jen na Stonehenge a Newgrange v Irsku.

  2. Ty omezeni nejsou příjemný, ale zase člověk chápe důvody.. Fotky krásné, aspoň trochu mam pocit, jako bych tam byla s vama. Snad se mi taky někdy postesti „obejmout“ kamen:)

  3. Upřímně, mě by nenapadlo zjišťovat si, co na jakou akci smím vzít nebo ne. V ČR to myslím není problém, tak proto. Itálie taky, akorát Vatikán – tam nesmíš do zahrad tahat plné lahve a tyhle věci, ale to je snad jasné většině. Zákaz spacáků a krosen mi přijde už příliš, ale hořák mě dostal. 😀 Pěkný fotky. 😉

    1. Záleží na akci, prostě když jdeš někam, kde je to nějakým způsobem posvátný, tak se asi dá čekat, že tam budou pravidla. Mně ty spacáky přijdou taky příliš, stejně jako omezení velikosti tašek, ale naštěstí to až tak neřešili. Do těch rozměrů by se nevešel ani normální bágl (taky proto jsem si ho nebrala :P). Jsem ráda akorát za ten zákaz alkoholu, s alkoholem by to byl recept na pohromu. I tak se vždycky najdou nějaký paka, co ho tam protáhnou. Ti posledně, co tam na to močili, byli taky nacamraní, a jsem si celkem jistá, že ten zákaz platil už tehdy.

      Oheň taky chápu, ale je to škoda. Bez ohňů taková slavnost je prostě neúplná.

  4. Ta předposlední fotka se mi moc líbí, protože je v ní ve zkratce vlastně všechno: Vztah, dav, slunce, historie… Binec i řád, kravál i ticho. Jinak bývám u památečných fotek lidí na nějakém zajímavém místě – jak to říct – asi „fotograficky nenaladěný“ :-), ale tahle fotka u mne má výjimku.

    1. 🙂 Mně se nelíbí kvalitou (a jsem velmi sebekritická), ale přesně jak říkáš, má to spoustu jiných věcí do sebe, kterými to nedostatky zahojí. A to nebe je jaksepatří dramatické 8)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.