Pes, kávovar i trička

Sníh je tentam. Nedávno nás ještě zachvacovala pořádná chumelenice a všude bílo, tři dny relativního tepla to ale zvládly roztát a připravit Sofi o možnost lítat jako liška po zasněženém poli.

Což o to, jí nevadí lítat po něm i tak, ale mejte si pořád toho zabahněnýho psa.

Je to potvora nezdárná. Poslouchá, jen když se jí chce nebo když se jí pohrozí sandálem (a někdy ani pak ne), skáče po nás jako z divokých vajec kdykoli kohokoli vidí, a i když se mi jí podařilo polovinu kožichu vyčesat hřebenem pana M., stejně furt tvrdošíjně pelichá.

Pustit ji po poli znamená postarat se o to, že si následující čtvrt hodinu náramně užije divokým zdrháním směrem od vás, zatímco vy se nervujete o to, jestli se vůbec kdy vrátí. Po návratu domů to samozřejmě vyžaduje řádné omytí spodní části těla a krku. A dneska mi na tom poli našla zdechlého zajíce a hned že ho musí vzít domů, no tak to jí neprošlo.

Rodina pana M. se tedy po zralé úvaze – a s přihlédnutím k maminčiným zdravotním okolnostem – rozhodla, že si ji nenechají. Zítra ji povezeme do Olomouce zpátky k jejím nalezitelům a budeme jí držet palce, aby našla někoho, komu ty všechny její vrtochy nebudou vadit a kdo ji láskou a rozumně pevnou rukou naučí nějaké konzistentnosti.

Dovolená u pana M. se nachýlila ke konci a já se těším domů. Na kočky, na teplo, na vanu – a hlavně na to, že se ta vana narozdíl od jejich sprchového koutu nemusí vzít gumovou stěrkou vždycky když se v ní někdo vykoupe. Tuto činnost provádí zásadně pan M., jelikož já se z toho zvuku můžu zbláznit, takže na mě zbývá leštění kohoutků, obložení a stěrkou opomenutých kapek hadrem.

Tohle je jeden z odstrašujících příkladů na hlavu postavených činností, jimž se ve svém vlastním budoucím domově opravdu věnovat odmítám. Kdybych tu úplně novou sprchu měla celou překopat a znovu zaplatit za matné sklo a kachle, tak to udělám, protože mít takhle nepraktický život a muset se rozhodovat, jestli se vůbec vykoupu vzhledem k tomu úsilí, co pak budu muset vynaložit, to prostě nesnesu.

To je ale pěknej domeček! 

A těším se na další debordelizování. Včera jsme prodali kávovar, takže s ním musíme na poštu, a udala jsem dvě další trička na vintedu (a minulý týden péřové boa). Mám radost. Ještě kdyby se mi tak povedlo prodat ten batoh, co jsem ho dostala ke spacáku. A až se vrátím domů,nasázím tam taky několik párů bot. Po sto první mi na ně padl zrak a mám jasno – ty už nosit nebudu.

Jde to celkem pomalu, ale jde to a za těch pár stovek navíc jsem taky ráda. Je to momentálně jediná napodobenina příjmu, kterou mám. Celkem se zase těším na dobu, kdy budu dostávat výplatu v librách a utrácet v Primarku a schraňovat na důchod. Mám ze sebe zatím radost, že se mi daří plnit letošní Buy Nothing New Challenge a redukovat. Jen až se vrátím, mám v úmyslu se jít podívat k jedněm ťamanům na jedny levné džíny, a taky se poohlížím po kalhotech k pyžamu, jelikož ty staré, obávám se, další praní nepřežijou. Zatím se poohlížím po vintedu, ale v srdci stejně tak nějak vím, že je už dávno chci z Marks and Spencera. Ve Skotsku vedro nebude a chce to něco, co vydrží.

A noci – jsou chladné? To abych si vzal teplé spodní prádlo.